Markéta Vondroušová – žena, která před třemi lety zvedla wimbledonský pohár a stala se českou tenisovou ikonou – dnes sedí v hotelovém pokoji a sleduje na displeji zápasy svého přítele. Na tribunu nesmí. Na kurt nesmí. A přesto ji antidopingoví komisaři stále testují, jako by závodila každý týden. To je paradox, který wimbledonská šampionka konečně pojmenovala naplno.
Čtyři roky, které nejsou jen o tenise
Vondroušová dostala čtyřletý zákaz poté, co v prosinci loňského roku odmítla pustit dopingovou komisařku do svého bytu. Žena se neprokázala totožností, Vondroušová se – jak sama vysvětlovala – obávala o vlastní bezpečnost. Výsledek: maximální trest. Žádné turnaje, žádný trénink, žádné tenisové kurty.
„Většina lidí si myslí, že zákaz jednoduše znamená čtyři roky bez tenisu. Jenže to je jen zlomek toho, o čem to doopravdy je,“ napsala na Instagramu. Zákaz zasahuje do každodenního života způsoby, které fanoušci z tribuny prostě nevidí.
Přátelé z kurtu jsou najednou nedosažitelní
Valná část jejího sociálního světa pochází z tenisového prostředí. A ten je pro ni teď za skleněnou zdí. Nemůže zajít podívat se na kamarády, jak trénují, nemůže je ani tak přijít povzbudit. „Najednou za nimi nemohu ani jít, sledovat je, nebo je podporovat tak, jak jsem byla zvyklá,“ přiznala Vondroušová.
To není jen o sportu. To je o tom, že člověk přijde o svůj sociální život prakticky ze dne na den.
Slzy v hotelovém pokoji místo fandění u kurtu
Její přítel Andrew Paulson je také profesionální tenista. Aby mohli být spolu, cestuje s ním po turnajích – jenže zatímco on hraje, ona čeká v pokoji a sleduje jeho zápasy na televizi. Sáhnout si na atmosféru kurtu, byť jako řadový divák bez akreditace, jí pravidla nedovolují.
„Na prvním turnaji, kam jsem s ním po svém zákazu vyrazila, jsem plakala. Být tak blízko něčemu, co bylo celý život mojí největší vášní, a zároveň nemoci být jeho součástí – to bylo neskutečně těžké,“ popsala česká tenistka. Právě v těchto chvílích prý pochopila, jak hluboko do osobního života trest ve skutečnosti zasahuje.
Testují ji dál, přestože nesmí ani na kurt
Největší paradox celé situace? Přestože Vondroušová nesmí závodit ani trénovat, zůstává plně v antidopingovém systému. Musí každý den hlásit místo svého pobytu a určit konkrétní hodinu, kdy je k dispozici pro případnou kontrolu. A kontroly opravdu přicházejí.
„Testují mě i nadále, i když nesoutěžím. Systém mi zamezuje být součástí sportu, ale moje povinnosti vůči témuž systému pokračují,“ napsala s neskrývanou hořkostí. Zároveň zdůraznila, že všechny dosavadní testy během zákazu dopadly negativně – výsledky ale na jejím trestu nic nemění.
Označují ji za dopující, a to ji bolí nejvíc
Vedle praktických omezení Vondroušovou tíží i reakce okolí. Část veřejnosti a dokonce i lidé z tenisového světa ji označují za dopující sportovkyni, někteří komentují, že „vypadá, jako by si zakouřila trávu“. Taková slova ji zraňují.
„Je smutné, jak snadno lidé říkají věci, aniž by se zastavili a přemýšleli, jak moc mohou zasáhnout člověka, o kterém mluví,“ vzkázala. Odmítnutí dopingové kontroly – bez pozitivního nálezu – a stigma dopingového hříšníka jsou podle ní dvě velmi různé věci, které se ale v očích části veřejnosti splynuly v jedno.
Zdroj: denik.cz
