Bez okolků přinášíme příběh, který v posledních dnech rozvířil hladinu české politiky. Právník a pedagog Petr Kolman přišel s návrhem, který má potenciál vzbudit obdiv, rozhořčení i bouřlivé debaty. Chce, aby čeští ústavní činitelé začali přispívat Ukrajině – rovnou polovinou svého platu. Tvrdí, že solidarita se neprojevuje slovy, ale skutky. Co na to politici a veřejnost? A jaké argumenty za tímto radikálním návrhem stojí?
Symbolická návštěva s hlubším významem
Když do Prahy dorazil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, jeho cesta nebyla pouhou diplomatickou formalitou. Naopak, byla silným poselstvím – symbolem důvěry a připomenutím, že Česká republika hraje v pomoci Ukrajině zásadní roli. Premiér Petr Fiala označil tuto návštěvu za poctu a připomenutí, že naše země se stala významným hlasem v podpoře ukrajinského odporu proti ruské agresi.
Oběť jako důkaz skutečné solidarity
Právník Petr Kolman však tvrdí, že morální podpora nestačí. Ve svém komentáři pro Parlamentní listy navrhl, aby od června 2025 ústavní činitelé odváděli polovinu svých platů na pomoc Ukrajině. Mezi nimi by byli nejen prezident a ministři, ale také poslanci, senátoři či soudci. Tento krok má podle něj být důkazem, že solidarita není jen prázdné slovo. „Pokud mají tito lidé skutečně reprezentovat zájmy této země, měli by začít u sebe.“
Česko jako jeden z největších dárců
Fakta mluví jasně – česká pomoc Ukrajině patří mezi největší v Evropě, a to i v přepočtu na počet obyvatel. Dodávky zbraní, přijetí statisíců uprchlíků a další aktivity jsou konkrétními projevy naší angažovanosti. Zelenského návštěva tak nejen potvrdila naši roli, ale i posílila obraz Česka jako spolehlivého spojence. Přesto se v tuzemsku objevují hlasy, které význam této pomoci zpochybňují.
Kritici a jejich argumenty
Zaznívají názory, že podpora Ukrajině válku nezastaví, a že bychom se měli starat hlavně o vlastní problémy. Kolman však oponuje: „Možná tím válku neukončíme, ale pomáháme ji neprohrát. A to je v tuto chvíli klíčové.“ Připomíná, že jde o konflikt, který se týká celé Evropy – o hodnoty, svobodu a bezpečnost. Historická zkušenost malého národa, který byl často přehlížen, je podle něj dostatečným důvodem, proč se aktivně angažovat.
Odvážný plán a jeho přesah
Kolmanův návrh není zamýšlen jako jednorázové gesto, ale jako trvalý krok. „Ne jako jednorázové PR gesto. Ale jako trvalý symbol toho, že solidarita není jen slovo.“ Chce tím podnítit politiky, aby šli příkladem a ukázali, že slova o odpovědnosti a lidských hodnotách myslí vážně. Očekává, že právě ti nahoře musí nést větší díl odpovědnosti – a být připraveni se uskromnit.
Historická paralela a morální apel
Návrh nezapře odkaz na myšlenky Václava Havla a dalších osobností, které věřily, že pravda a láska mají naději zvítězit nad lží a nenávistí. Jenže – jak Kolman připomíná – to neznamená pasivitu. Znamená to konat. „Znamená to něco obětovat. Bez patosu, bez výmluv. Ne slovem, ale skutkem.“ Citace, které používá, nesou hluboký apel na činy, nikoli fráze.
Vzkaz pro budoucnost
Příběh návrhu poloviny platu pro Ukrajinu není jen o penězích. Je to test hodnot, které jako společnost vyznáváme. Máme být připraveni přispět, i když to znamená vlastní nepohodlí? „Kdo jen mluví, nevidí utrpení. Kdo koná (byť jen třeba půlkou svého platu), dává naději.“ Tato slova rezonují napříč politickým spektrem a ukazují, že někdy je třeba i radikálních návrhů, aby se rozhýbala veřejná debata.
Odezva veřejnosti a další vývoj
Není pochyb, že Kolmanova výzva nenechá politiky v klidu. Uvidíme, zda se k ní někdo připojí, nebo zda zůstane jen odvážnou vizí jednoho muže. Jisté ale je, že otevřela důležitou otázku: Co jsme ochotni obětovat pro hodnoty, které tolikrát deklarujeme? A kdo by měl jít příkladem, když ne ti, kteří o těchto hodnotách rozhodují?
Zdroj: Parlamentnilisty.cz
