Byl to chlap, co nikdy nestál — skákal přes překážky, učil děti pohyb a rozdával energii všem kolem. Pavel Rösner z Příbora, přezdívaný Rezi nebo Rezik, byl roky pedagogem a trenérem parkouru v DDM Kopřivnice. Pak přišel klíště, nenápadná únava a řetězec nedorozumění s lékaři, který se táhl léta. Dnes bojuje o návrat k normálnímu životu — a tisíce lidí mu v tom pomohly.
Když lékaři viděli spíš „psychiku“ než infekci
Borelióza se u Pavla ohlásila v roce 2020 nenápadnou únavou. Lékaři předepsali antibiotika a prohlásili nemoc za vyléčenou. Jenže Pavel dál slábl — a nikdo nevěděl proč. Místo aby hledali infekci, lékaři se domnívali, že trpí psychickými problémy. Pavel na sociálních sítích popsal, jak to vypadalo zevnitř: „Neměl jsem skvrnu, bolesti hlavy ani kloubů. Když už jsem začal mít opravdové problémy počínaje stupňující se únavou přes zhoršování paměti, zmatenost, problémy s koncentrací či energií, lékaři to brali na lehkou váhu. Nikoho ani po tolika symptomech nenapadlo, že se jedná o postupující infekci. Domů jsem byl poslán s krabičkou hořčíku.“ Zní to skoro nevěřitelně — ale bohužel jde o realitu, se kterou se potýká řada pacientů s pozdně diagnostikovanou boreliózou.
Měsíce ve ztemněném pokoji — bez světla, bez hluku, bez života
Zlom přišel na jaře roku 2025. Pavlův stav se zhroutil jako domeček z karet. Jeho přítelkyně Kateřina Baďurová popsala, co tehdy prožívali: „Pája v té době už nedokázal fungovat. Zapomínal, kde je, ztrácel rovnováhu, řeč i schopnost soustředit se. Musel odejít z práce, kde už poslední dny jen seděl jako troska.“ A to byl teprve začátek. Stav se vyhrotil natolik, že Pavel strávil několik měsíců v úplně zatemněné místnosti se sluchátky na uších — nesnesl světlo, hluk ani úplné ticho. I sebemenší pohyb nebo slovo vyvolávaly kolaps. Kateřina příběh zveřejnila ve sbírce na dobročinné platformě Donio. Cílová částka — přes milion korun — se vybrala během pouhých pár dnů. To říká o Pavlovi víc než jakýkoli popis.
Proč to trvalo tak dlouho? Chyběla červená skvrna
Diagnózu boreliózy zkomplikoval jeden zásadní fakt: u Pavla se neobjevila typická červená skvrna, která bývá klasickým varováním. Správnou stopu nakonec otevřela neuroložka, která jako první nechala udělat testy včetně těch na boreliózu. Výsledek byl jednoznačný — borelióza u Pavla postoupila do pozdního stádia (neuroboreliózy), při němž bakterie pronikají hluboko do nervového systému i srdce. Léčba dostupná v České republice však na pokročilou fázi nemoci prakticky nezabrala. Pavel si z vlastních úspor zaplatil soukromého lékaře: „Díky kterému jsem se po sedmi měsících dokázal vrátit k sobě natolik, že si dnes zvládnu sám ohřát jídlo a dojít na záchod.“ Dnes trpí mozkovou mlhou, tinnitem, vážnými neurologickými problémy, nevratně poškozeným zrakem, podváhou, bolestmi zad a kloubů i poruchami trávení.
Naděje jménem Bad Aibling: zahřejí ho na 41,5 °C a vyčistí krev
Pavel a jeho blízcí teď vkládají naději do léčby v Německu. Ve sbírce se mu celkem vybralo přes 1,4 milionu korun — a díky tomu si mohl rezervovat termín na německé klinice St. George v Bad Aibling, kde se lékaři specializují na léčbu boreliózy a koinfekcí již více než 35 let. Léčebný postup zní skoro jako sci-fi: celotělová hypertermie, při níž Pavlovi zahřejí tělo na 41,5 °C — bakterie borelie při té teplotě začnou z tkání „vylézat“ do krevního řečiště, jejich strukturní obal se poškodí a antibiotika je pak dorazí. Následují detoxikační kúry a filtrace krve. Celou proceduru Pavel podstoupí dvakrát během dvou týdnů. Součástí léčby je i obnova střevního mikrobiomu pro podporu imunity a regenerace. Léčbu podstoupí v létě letošního roku.
Učil děti, aby si navzájem pomáhaly. A teď mu pomáhají ony
Na podporu Pavla proběhla 19. června 2026 v Kopřivnici benefiční akce Happening pro Reziho — v Sadu Dr. Edvarda Beneše od 14 do 22 hodin. Akce plná umění, pohybu a propojení. Kateřina o Pavlovi říká: „Řadu let pracoval s dětmi, které ho měly a stále mají velmi rády, protože jim byl skutečným vzorem. Vedl je k vzájemné pomoci, respektu a k tomu, aby silnější pomáhali slabším. Právě obrovská vlna podpory, která se kolem sbírky zvedla, je důkazem toho, jaký je Pavel člověk.“ A Pavel sám? I přes veškerá zdravotní trápení už prý vymýšlí, jak pomoci dalším lidem s podobnými příběhy. Jeho největší přání je ale zatím prosté a dojímavé: „Chci zase žít. Jít ven, pomilovat svou ženu, mít děti a vychovat je. Pracovat a lidem rozdávat radost jako dřív. Mám vás rád, lidi. Budu zdravý.“ Těžko říct, jestli tohle nečte bez slzy v oku i ten nejtvrdší skeptik.
Zdroj: Deník.cz
