Osamělá žena našla dopis od svého zesnulého muže a ten jí změnil celý život na ruby. Podívejte se co stálo v dopise.

V životě lidské se stávají věci, kterým je někdy velmi těžké uvěřit. Občas objevíme něco, co nám doslova vyrazí dech a překope nám to dosavadní názory a pohledy na život a svět. Neměli bychom tedy být zatvrzelí, ale spíše otevření, protože nikdy nevíme, co nám život postaví do cesty. Někdy máme pocit, že vše je proti nám, a to dokonce i lidé, se kterými žijeme. Zázraky se ovšem dějí, a ne vždy je všechno takové, jak to na první pohled vypadá. Své o tom ví i tato žena, která našla dojemný dopis od svého muže.

Prázdná postel

Jednoho dne se žena probudila ve své posteli, ale při pohledu na druhou polovinu zjistila, že její manžel tam není. V tu chvíli ji začaly napadat velmi černé myšlenky, ke kterým ovšem měla důvod. Manžel se poslední měsíce choval poměrně divně a byla z něj velmi zmatené. Dny postupně ubíhaly a o jejím manželovi zatím nebyly žádné zprávy. Bála se a svíjela se strachy, zda se mu něco nestalo. Musela ovšem žít dál, a tak se dala do poctivého domácího úklidu.

Dopis, který vše změnil

Při jednom z úklidů se stalo něco velmi zvláštního. Objevila dopis, který změnil všechno, co doposud věděla. V dopise stála slova od jejího manžela: „Drahá Julie! Ráno, když se probudíš, už nebudu ležet po tvém boku. Do života nám vstupuje spousta cest a nikdy nevíme, kolik času, na které cestě strávíme a zda se z této cesty vrátíme. Nemohu ti říct, co se stalo, ale mohu tě ujistit, že tě obdivuji a jsem moc rád, že jsi byla po mém boku a držela mě. Děkuji, že jsi mě dělala šťastným, i přesto, že to nebylo vždy se mnou jednoduché.

Čtěte také: Myslela jsem si, že je kamarádka blázen, když zapálila bobkový list. Pak jsem ale uviděla, co se po 10 minutách stalo a musela to druhý den zkusit také!

Děkuji a miluji

Nebudu už s tebou a neuvidím, co děláš, když si pletu dveře kuchyně s koupelnou. Připomínám si všechny úžasné okamžiky, kdy jsme mohli být spolu, povídali si nebo nemohli najít společné téma konverzace. Vzpomínám také na to, jak jsme si hráli s našimi vnoučaty. Vše bylo krásné a dokonalé. Je ale možné, že zítra už si na nic z toho nebudu pamatovat, možná ani tvoje jméno. Chci ti tedy říct, jak moc tě miluji a děkuji ti za všechno. Budu tvůj navždy.“ Nemoc umí být někdy dost zákeřná.