Dagmar Havlová připomněla, jak se s Simonou Postlerovou poprvé setkaly na prknech Divadla na Vinohradech, kam Simona nastoupila o něco později než slavná herečka. „Mou drahou kolegyni z Vinohradského divadla, se kterou jsem sdílela pevnou vazbu víry, jsem tam přivítala asi o 15 let později,“ vzpomínala Havlová. Hned od začátku mezi oběma ženami vzniklo silné pouto, které se projevovalo i v praktických věcech.
„Podělila jsem se s ní o svůj líčící stolek a židli v naší ‚hvězdné‘ šatně Bohdalová – Kolářová – Veškrnová. Když jsem se po 11 letech vrátila, uvolnila mi zpět polovinu všech těch zásuvek, šuplíků a skříněk. Prostě všechno, kam si herečky, řečeno s Manon, ukládají ‚mé a mé‘.„
Přes jejich silné pouto však Havlová ve svém vyjádření naznačila, že Simonin životní příběh nebyl nijak jednoduchý. Popsala jej jako „trudný, plný bolesti a osudových nástrah, jež statečně nesla až do rychlého konce.“ Havlová se přitom záměrně vyhýbala detailnějšímu rozkrývání Simonina soukromí, s respektem konstatujíc: „Víc se nesluší o jejím soukromí říkat. Aspoň já to tak cítím.„
Ačkoli se Havlová zdržela konkrétních zmínek, bylo zřejmé, že Simona Postlerová čelila v životě četným výzvám a útrapám. Její osobní statečnost a odolnost při překonávání těchto těžkostí však Havlovou hluboce oslovila.
Vedle složitého osobního života oceňovala Dagmar Havlová především Simoniny herecké kvality. Popsala ji jako „výjimečnou herečku s neotřelým herecký projevem„, jejíž umělecký talent a charisma zanechávaly nesmazatelnou stopu.
Havlová svým vyjádřením dala najevo, že v Simoně Postlerové ztratila nejen blízkou kolegyni, ale i výraznou osobnost divadelního a filmového světa. Její slova odrážela hluboký respekt a úctu, kterou k zesnulé herečce chovala.
Závěr jejího vyjádření se nesl v emočně silném tónu. Vyjádřila zde svou hlubokou bolest nad ztrátou blízké kamarádky a upřímnou soustrast její dceři a vnukovi. S vírou v to, že „náhody neexistují“, pak Havlová dodala, že její modlitba za Simoninu statečnou duši bude jistě vyslyšena.
Tato vroucí slova doplnila Havlová několika společnými fotografiemi, které ještě umocnily hloubku jejich vzájemného vztahu a Simoniny nezapomenutelné osobnosti. Celé její vyjádření tak zanechává silný dojem o výjimečnosti této herečky, jejíž život i odkaz budou jistě nadále rezonovat v srdcích všech, kteří ji znali.
Hluboké pouto mezi Dagmar Havlovou a Simonou Postlerovou
Dagmar Havlová a Simona Postlerová spojovalo silné pouto, které se zrodilo již v počátcích jejich společného působení v Divadle na Vinohradech. Vzpomínala na jejich sdílení divadelního zázemí, kdy si vzájemně uvolňovaly místa v „hvězdné šatně“ a vytvářely tak důvěrné zázemí.
Tato blízkost a sounáležitost přetrvávala i v pozdějších letech, kdy oceňovala Simoninu statečnost při zvládání osobních těžkostí. Jejich hluboké přátelství a vzájemný respekt byly patrné i z Havlové dojemného vyjádření k Simonině úmrtí.
