Herečka Marie Tomášová patřila mezi nejvýznamnější osobnosti českého divadla a její jméno bylo dlouhá desetiletí spojováno s výjimečnými hereckými výkony i hlubokou lidskostí. V článku si připomeneme nejen její zásadní role na jevištích Národního divadla a Divadla za branou, ale i těžké chvíle během normalizace, kdy zůstala bez stálého angažmá. Jak se s tím vyrovnala a proč si její osobnost dodnes zaslouží obdiv? To vše se dozvíte v následujících řádcích.

Legenda českého divadla odešla potichu

Ve věku 96 let opustila svět herečka Marie Tomášová, jedna z nejzářivějších hvězd českého divadla 20. století. O jejím skonu informovalo Národní divadlo na svém facebookovém profilu. „Dnes dopoledne zemřela herečka Marie Tomášová, jedna z nejvýraznějších osobností českého divadla 20. století,“ oznámila instituce. Její odchod proběhl tiše, ale její umělecký odkaz zůstává nepřehlédnutelný a hluboce zakořeněný v české kulturní paměti.

Zářivá éra v Národním divadle

Na jevištích Národního divadla excelovala Marie Tomášová v letech 1955 až 1969. V tomto období si vydobyla pověst výjimečné herečky, která vdechla život jak postavám klasického světového dramatu, tak i rolím z domácího repertoáru. V Hamletovi uchvátila jako Ofélie, v Králi Learovi jako Kordelie, v Romeovi a Julii jako Julie a v komedii Večer tříkrálový zazářila jako Viola. Její herecký rejstřík však nebyl omezený pouze na Shakespeara – skvěle ztvárnila i Rozáru v Maryše nebo role v inscenacích Konec masopustu a Srpnová neděle.

Herečka s hloubkou a jemnou silou

Marie Tomášová byla považována za herečku s výjimečně silným vnitřním projevem. Její výkony byly známé jemností i hlubokým citem, který dokázal diváka okamžitě vtáhnout do děje. Zároveň ale nikdy neztratila výrazovou pevnost a osobní autenticitu. Tento ojedinělý herecký styl jí vynesl obrovský respekt nejen od diváků, ale i od odborné veřejnosti, která její talent dlouhodobě oceňovala.

Klíčová tvář Divadla za branou

V roce 1965 se Tomášová připojila k týmu režiséra Otomara Krejči a stala se jednou z hlavních postav legendárního Divadla za branou. Tato scéna se rychle stala symbolem moderního českého divadla a Marie zde působila až do jeho násilného zrušení v době nastupující normalizace. Toto období pro ni znamenalo nejen umělecký vrchol, ale i přerušení rozjeté kariéry, které však zvládla se ctí a odhodláním.

Návrat na scénu i přes těžkosti

Po zrušení Divadla za branou neměla od roku 1972 stálé angažmá, přesto se nikdy divadla nevzdala. Od roku 1973 působila jako recitátorka v Divadle Lyra Pragensis a po roce 1989 se vrátila i do obnoveného Divadla za branou II. Navzdory politickému tlaku a složitým podmínkám zůstala věrná své umělecké cestě a ukázala, že opravdový talent a vnitřní síla neznají překážky.

Zářila i ve filmových rolích

Marie Tomášová se objevila také před kamerou, i když její hlavní doménou zůstalo divadlo. Pamětníci si ji mohou vybavit například z filmů Morálka paní Dulské, Anna proletářka, Strakonický dudák nebo Zelené obzory. Vždy do svých rolí vkládala stejnou vášeň jako na jevišti a její herecký projev byl nepřehlédnutelný i na filmovém plátně.

Ocenění za celoživotní oddanost

Za své celoživotní umělecké působení získala Marie Tomášová mnoho ocenění, mezi nimi i prestižní Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. V roce 2016 jí byl udělen čestný titul Dáma české kultury, a to nejen za její výkony na jevišti, ale také za osobní odvahu, integritu a neochvějnou oddanost divadlu i v nejtěžších časech. Její příklad je inspirací pro celé generace herců.

Odkaz, který nikdy nezmizí

Smrt Marie Tomášové znamená konec jedné velké kapitoly českého divadla, ale její dílo bude žít dál. Byla symbolem noblesy, profesionality a lidské důstojnosti. Její odkaz nezmizí s poslední oponou, protože to, co vytvořila, je nesmazatelnou součástí české kulturní historie. Zůstává po ní nejen řada vynikajících rolí, ale i vzpomínka na ženu, která se nikdy nevzdala a která ukázala, co znamená být opravdovým umělcem.

Zdroj: Newsbox.cz