Po měsících plných obav, nejistoty a tichého boje se známá televizní hlasatelka znovu nadechla klidu domova. Její příběh ale není jen o nemoci, nýbrž o síle, odvaze a rozhodnutích, která dokážou změnit pohled na život i smrt. Otevřená slova, silné emoce a zásadní verdikt, který překvapil i nejbližší, dávají jejímu vyprávění mimořádnou hloubku.
Návrat domů po těžké zkoušce
Marta Skarlandtová se po léčbě rakoviny plic znovu ocitla v domácím prostředí, kde nachází klid a pocit bezpečí. Po půl roce náročných měsíců mluví o zkušenosti, která ji v mnohém překvapila. Ocenila především přístup paliativního týmu, jenž jí poskytl nejen zdravotní, ale i lidskou podporu. Sama přiznala, že během pobytu neměla pocit nemocničního odloučení od běžného života a cítila se respektovaná i pochopená. Tento návrat domů pro ni znamenal víc než jen změnu prostředí, stal se symbolem naděje a důstojnosti.
Srovnání s bolestnou minulostí
Zkušenost s vlastní nemocí nevyhnutelně porovnávala s tím, čím si prošel její manžel v roce 2019. Ten tehdy absolvoval náročnou léčbu, která se na jeho kvalitě života výrazně podepsala. Marta dnes otevřeně říká, že u sebe takový propad nepociťovala a že ji překvapilo, jak velký rozdíl může vhodně zvolený přístup udělat. „Na kvalitě života mi vlastně neubylo,“ zaznělo z jejích úst s klidem, který svědčí o vnitřním smíření a přijetí reality.
Psychika jako klíč k léčbě
Velkou roli v jejím příběhu hraje psychická podpora, kterou považuje za zásadní. Sama otevřeně chválila systém péče, jenž se zaměřuje nejen na tělo, ale i na mysl pacienta. „Právě podpůrná a psychologická péče, když vám sdělí takovou diagnózu, je strašně důležitá,“ uvedla s důrazem. Téma má navíc osobní rozměr, protože paliativní medicíně zasvětila profesní život její jediná dcera Linda, která dobře ví, jak křehká lidská psychika v podobných chvílích dokáže být.
Rozhodnutí o léčbě bez iluzí
Marta otevřeně přiznala, že v jejím věku už nehledá za každou cenu agresivní řešení. „Já bych třeba nikdy neřekla, že bych se rozhodla pro chemoterapii, je mi sedmdesát sedm let. Můj muž měl před šesti roky také rakovinu plic, chemoterapií procházel a nebylo to hezké,“ svěřila se bez obalu. Její slova znějí smířeně, ale zároveň odhodlaně. Nejde o rezignaci, spíše o vědomé rozhodnutí chránit si zbytek života před zbytečným utrpením.
Metastázy a víra v lidský přístup
Během léčby musela čelit i velmi vážné komplikaci v podobě metastáz v hlavě. Přesto zůstává přesvědčená, že právě díky paliativní péči má dnes šanci žít dál. Věří, že kdyby takovou podporu neměla, výsledek by byl zcela jiný. „Právě psychika je pro léčbu moc důležitá,“ zopakovala s vděčností a radostí z toho, že se mohla vrátit z nemocnice zpět domů mezi své blízké.
Zásadní verdikt u notářky
Nemoc ji přiměla k velmi konkrétním krokům. U notářky sepsala takzvané dříve vyslovené přání, dokument, který jasně určuje její vůli do budoucna. „Když se něco stane, ušetřím rodinu rozhodování, zda mě mají, nebo nemají odpojit od přístrojů,“ vysvětlila bez zaváhání. Otevřeně dodala, že ležet na hadičkách si nepřeje. Tento krok bere jako akt zodpovědnosti vůči sobě i své rodině.
Rodina jako pevný bod
Celým obdobím ji provází rodina, především dcera Linda, která situaci prožívala nejen jako odbornice, ale hlavně jako dcera. „Mámy by měly být nesmrtelné. Když jsem byla v týmu, který se o ni staral, musela jsem se oprostit od osobních pocitů, bylo to těžké,“ přiznala. Péči nyní pomáhá i vnučka Laura, která se k babičce nastěhovala. Společnost jim dělá fenka Airin a domácí atmosféru s nadsázkou narušuje jen kocour, jak s úsměvem prozradila Linda.
Smysl dříve vysloveného přání
Dříve vyslovené přání představuje možnost, jak si každý dospělý občan může sám určit hranice léčby v situacích, kdy už nebude schopný rozhodovat. Téma, o němž se příliš nemluví, tak díky otevřenosti Marty Skarlandtové získává lidský rozměr. Zatímco před deseti lety fungovalo v Česku jen několik paliativních týmů, dnes jejich počet výrazně narostl a stále více lidí nachází důstojnou podporu v nejtěžších chvílích života.
Zdroj: Blesk.cz
