Vojenská kariéra prezidenta Petra Pavla znovu budí vášně. Do popředí se totiž vrací moment, kdy jako kapitán opouštěl výsadkovou brigádu a mířil do zpravodajské sféry. Co se tehdy skutečně odehrálo? Proč jeho nadřízení změnu odmítali, zatímco generálové v Praze rozhodli opačně? A jakou roli sehrála rodina i zákulisní vlivy? Podívejme se na příběh, který ani po letech nenechává klidné ani historiky, ani veřejnost.
Spor historiků nebo jen jeden hlas
Celá kauza se naplno rozhořela v roce 2022, kdy historik Petr Blažek upozornil na nepřesnosti v Pavlově životopisu. Rozpoutal se tak spor, který mnozí označovali za střet odborníků. Jenže podle některých šlo o něco jiného. Jeden tábor stavěl na archivních dokumentech, druhý bránil prezidentského kandidáta. Kritici tvrdí, že šlo spíš o konfrontaci historika s vojákem a jeho podporovateli než o skutečný akademický duel. Emoce tehdy létaly vysoko a veřejná debata rychle přerostla rámec odborné diskuse.
Raketový vzestup výsadkáře
Petr Pavel si po nástupu k 22. výsadkovému pluku splnil svůj sen. Fyzická kondice, studijní výsledky i červený diplom mu otevřely dveře k rychlému kariérnímu postupu. Z poručíka se během krátké doby stal velitelem roty a jeho jednotka získala titul vzorná. Postup na kapitána přišel poměrně brzy, což svědčilo o důvěře nadřízených. Na první pohled tak vše působilo jako příkladná kariéra důstojníka, který si své místo vydobyl prací a výkony.
První trhliny v obrazu úspěchu
Jenže ne všechno šlo hladce. Pavel sám později přiznal, že titul vzorné roty neobhájil a že se jeho jednotce v dalším období příliš nedařilo. Přesto jej to kariérně nepoškodilo. Otázky však vyvolává jiný moment – náhlý zájem o jazykové kurzy a následný posun směrem ke zpravodajství. Už v životopise z roku 1987 uváděl, že chce „dostat se k práci, ve které budu moci využít znalosti jazyků, případně i cizích zemí“. Tato věta dnes mnohým zní jako předzvěst zásadního obratu.
Životopis jako klíčový dokument
Právě životopis z roku 1987 vyvolal další pochybnosti. Obsahoval pasáže o srpnu 1968, kde Pavel napsal: „Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze SSSR. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace.“ Kritici považují tuto část za účelovou a zbytečně zdůrazněnou. Jiní ji vnímají jako autentické svědectví doby. Každopádně právě tento dokument sehrál roli při prověřování pro zpravodajský kurz.
Stopka od brigády
Na jaře 1988 přišla zásadní rána. Velitel brigády odmítl doporučit Pavlovo mimořádné kádrové opatření a uvedl, že „navrhované kádrové opatření s kpt. Ing. Petrem Pavlem neodpovídá výsledkům, které jmenovaný prokázal ve funkci velitele roty“. Stranický výbor navíc přidal stanovisko: „Výsledky v posledním období neodpovídají délce zastávané funkce.“ Pro běžného důstojníka by tím vše skončilo. Takové rozhodnutí totiž v tehdejší armádě znamenalo téměř nepřekonatelnou překážku.
Zásah shora mění pravidla hry
Jenže zde příběh nabral nečekaný směr. Do věci se postupně vložili vysoce postavení generálové. Nejprve náčelník zpravodajské správy, poté velitel okruhu a nakonec i náčelník Generálního štábu. Během jediného měsíce rozhodovalo o osudu jednoho kapitána pět generálů – Červášek, Zachariáš, Mašek, Brož a Vacek. Všichni měli k dispozici negativní stanovisko brigády, přesto jej přehlasovali. Taková situace nebyla běžná a vyvolává otázku, kdo a proč změnil tok událostí.
Rodinné vazby a zákulisní vliv
Do celé mozaiky zapadá i role Pavlova otce, který působil v armádní rozvědce. Podle některých mohl synovi pomoci zkušenostmi i kontakty. Jazykové schopnosti, znalost prostředí i rodinné zázemí mohly sehrát významnou roli. Kritici mluví o zákulisním ladění a přípravě půdy pro přechod do zpravodajské sféry. Zastánci naopak tvrdí, že šlo o logický kariérní krok schopného důstojníka.
Otazníky zůstávají
Faktem zůstává, že navzdory nesouhlasu brigády se Petr Pavel do zpravodajského kurzu dostal. Dokumenty existují, podpisy generálů také. Co přesně stálo za jejich rozhodnutím, však zůstává předmětem debat. Jedni hovoří o výjimečném talentu, druzí o vlivu mocných patronů. Minulost prezidenta tak zůstává pod drobnohledem a staré dokumenty dál ožívají v novém světle.
Zdroj: ParlamentníListy.cz
