Budoucnost StarDance se najednou ocitla ve víru ostré debaty, která dávno neřeší jen jednu oblíbenou taneční show. Ve hře je mnohem víc. Ministr kultury Oto Klempíř svými slovy otevřel otázku, co vlastně ještě patří na obrazovky veřejnoprávní televize a co už ne. Rozpoutal tím spor o směřování České televize, o její financování i o to, zda se má soustředit hlavně na zpravodajství, nebo dál nabízet i velké zábavní formáty, které k ní diváci roky neodmyslitelně řadí.
Nečekaný útok
Oto Klempíř rozčeřil vody české mediální scény ve chvíli, kdy veřejně prohlásil, že StarDance podle něj na obrazovky České televize úplně nepatří. Právě tento výrok okamžitě vzbudil pozornost, protože nejde o okrajový pořad, ale o jeden z nejvýraznějších programů, které si ČT za poslední roky drží. StarDance si od roku 2006 vybudovala silnou pozici, přitahuje masové publikum a pravidelně patří k nejsledovanějším formátům. Když proto ministr kultury zpochybnil jeho místo ve veřejnoprávním prostoru, nešlo jen o poznámku na okraj. Otevřel tím citlivé téma, které se dotýká samotné identity České televize a toho, co od ní stát i veřejnost vlastně očekávají.
Co mu vadí
Ministr svůj postoj vysvětlil poměrně přímo a bez zbytečných okolků. V rozhovoru zaznělo jeho stanovisko „Podle mě StarDance do veřejnoprávní televize tak úplně nepatří. Je to licencovaný pořad, typický produkt komerčních televizí,“ a právě tahle slova vyvolala nejsilnější odezvu. Klempíř tím naznačil, že veřejnoprávní televize by měla stát na jiných základech než na formátech, které lidé běžně spojují s komerčním světem. Jenže právě tady vzniká zásadní rozpor. StarDance sice funguje jako licencovaný pořad, zároveň ale pochází z prostředí britské BBC, tedy z veřejnoprávního média, které ho uvedlo už v roce 2004. Kritici proto namítají, že ministrův argument působí přinejmenším sporně.
Jiná představa o ČT
Klempíř zároveň dal jasně najevo, jakou podobu České televize by si představoval. Podle něj má veřejnoprávní instituce stavět hlavně na důvěryhodném zpravodajství, publicistice, vzdělávání a kulturně-společenské roli. Zábava a dramatická tvorba mají v navrženém pojetí až další místo, přičemž i zde ministr rozlišuje mezi původní autorskou tvorbou a převzatými licenčními formáty. Jako příklad směru, kterým by se měla televize ubírat, zmínil seriál Bohéma o hereckých hvězdách první republiky. Tím dal najevo, že veřejnoprávní médium má podle něj vytvářet především vlastní hodnotný obsah s kulturním přesahem, nikoli sázet na efektní projekty, které bez problémů zvládnou i soukromé stanice.
Divácký hit pod palbou
Jenže právě tady naráží teoretická představa na realitu běžného diváka. StarDance si za roky vysílání vybudovala silnou značku, stala se společenskou událostí a pro mnoho lidí představuje jeden z mála televizních pořadů, který dokáže spojit různé generace u jedné obrazovky. Veřejnoprávní televize díky němu neztrácí kontakt s masovým publikem a ukazuje, že umí nabídnout nejen vážná témata, ale i kvalitně zpracovanou rodinnou zábavu. Právě proto se okamžitě objevily otázky, zda by případné vytlačování podobných formátů nevedlo spíš k odcizení části publika. Kritici ministrův pohled vnímají jako příliš úzký a upozorňují, že role veřejnoprávního média nestojí jen na vzdělávání, ale také na vytváření společného kulturního prostoru.
Spor nekončí u tance
Debata o StarDance navíc nepřichází ve vzduchoprázdnu. Klempíř tento týden představil vládní návrh zákona o médiích veřejné služby, který počítá s výraznou změnou financování České televize i Českého rozhlasu. Vláda chce od příštího roku převést jejich financování na státní rozpočet a zrušit dosavadní poplatky od občanů a firem. Jenže podle návrhu by obě média měla dostat o 1,4 miliardy korun méně, než letos očekávají z poplatků. A právě to z celé věci dělá mnohem vážnější problém. Už nejde jen o to, zda zůstane v programu taneční soutěž. Ve skutečnosti se vede boj o podobu, rozsah a nezávislost veřejnoprávních médií v příštích letech.
Ostrý odpor ze všech stran
Proti vládnímu návrhu se postavili ředitelé České televize i Českého rozhlasu a dali jasně najevo, že s takovým modelem nesouhlasí. Varují před tím, že média nebudou schopná plnit své závazky, budou muset šetřit, propouštět a omezovat tvorbu. K nim se přidali i pracovníci obou institucí, Syndikát novinářů a také opoziční politici. Jejich výhrady míří hlavně na možné oslabení nezávislosti, protože financování přímo ze státního rozpočtu může podle kritiků otevřít dveře většímu politickému tlaku. V této atmosféře pak i ministrův výrok o StarDance získává mnohem silnější význam. Už nepůsobí jako izolovaný názor na jeden pořad, ale jako součást širší snahy přepsat pravidla, podle kterých mají veřejnoprávní média fungovat.
Kontroverze se kupí
Oto Klempíř navíc v posledních týdnech nečelí kritice jen kvůli televizi. Pozornost vzbudilo i jeho setkání se slovenskou ministryní kultury Martinou Šimkovičovou, kterou řada lidí ostře kritizuje. Vlnu nesouhlasu vyvolalo také zastavení projektu Česká knihovna, jenž pomáhal veřejným knihovnám získávat především nekomerční domácí tituly. Další rozruch přinesly ministrovy výroky o tom, že by měl mít možnost ovlivnit, komu fond audiovize přidělí dotace. To všechno vytváří obraz politika, který do kulturní sféry zasahuje velmi razantně a nebojí se otevírat sporná témata. I proto dnes jeho slova o StarDance mnozí nevnímají jen jako osobní názor, ale jako další dílek do širší skládačky.
Andělé a osobní rozměr
Pozornost vzbudila i pasáž rozhovoru, v níž Klempíř mluvil o kulturních akcích, na které nechodí. Na otázku, proč se neobjevuje třeba na předávání cen Anděl nebo Český lev, odpověděl „Já bych na ceny Anděl strašně chtěl jít, ale k tomu musíte mít pozvánku. Já jsem ji neměl,“ a později ještě dodal „Myslím si, že bych si zasloužil tam být,“. Tahle slova působila na část veřejnosti překvapivě osobně a ukázala, že ministr nevystupuje jen jako úředník s vizí kulturní politiky, ale také jako člověk, který citlivě vnímá vlastní postavení uvnitř kulturního světa. I to přispívá k dojmu, že současné spory nejsou pouze odborné, ale často získávají i výrazný osobní a emotivní náboj.
Co může přijít dál
Budoucnost StarDance dnes nikdo definitivně neuzavřel, ale samotný fakt, že se o jejím místě na veřejnoprávní televizi vůbec mluví, ukazuje, jak zásadní proměna může Českou televizi čekat. Ve hře je nejen jeden milovaný pořad, ale i širší otázka, zda si ČT udrží pestrost, která z ní dělá médium pro širokou veřejnost. Pokud by převážil názor, že zábavní formáty do veřejnoprávní televize nepatří, změnilo by to její tvář výrazně víc, než se dnes možná zdá. Klempíř tak jedním rozhovorem rozjel debatu, která se může přelít daleko za hranice taneční soutěže a dopadnout na celý český mediální prostor.
Zdroj: Extra.cz
