Smrt Jiřího Valenty zasáhla hudební scénu jako blesk z čistého nebe. Nejtvrdší ránu ale dostal jeho dlouholetý parťák z kapely Olympic – frontman Petr Janda. Legendární rocker se netají tím, že ho tragédie hluboce zasáhla. V rozhovoru otevřeně popsal bolest, bezmoc i mrazivou myšlenku, která mu po smrti přítele běží hlavou. Jeho slova fanoušky doslova vyděsila.

Těžká rána pro rockovou legendu

Zpráva o tom, že někdejší klávesista Olympic Jiří Valenta si sáhl na život, otřásla nejen jeho rodinou, ale i kolegy. Zemřel v pouhých 66 letech a okolnosti jeho odchodu zůstávají bolestivé. Petr Janda přiznal, že se s tragickou zprávou vyrovnává jen velmi těžko a že ho zasáhla víc, než si původně dokázal připustit. Dlouhá léta spolu stáli na pódiu, sdíleli koncertní zážitky i osobní momenty, a právě proto pro něj ztráta bývalého kolegy představuje obrovskou ránu.

Poslední rozhovor s vdovou

Janda popsal i to, jak se o podrobnostech dozvídal postupně. „Mluvil jsem s Jirkovou ženou, novináři z ní nakonec asi vytáhli víc informací, než stihla říct mně. Sám jsem si myslel, že se odpráskl na té své chatě, a nyní jsem se dozvěděl, že u řeky,“ sdělil nyní eXtra.cz nebožtíkův parťák z kapely Olympic. Z jeho hlasu podle všeho čišela bezradnost i šok. Ještě nedávno netušil, kde přesně k tragédii došlo, a informace k němu přicházely po částech.

Stín smrti po odchodu blízkého přítele

Smrt Jiřího Valenty podle Jandy souvisela i s předchozí bolestnou ztrátou. „Jirka byl po smrti Ferdy (Milan Peroutka starší) vážně špatný, měli k sobě fakt blízko. Byli velcí kamarádi. A když Ferda spadl ze schodů a zemřel, od té doby Jirka chřadnul. Nakonec už neměl na hraní sílu, tak odešel z kapely. Sem tam jsme spolu dál komunikovali, zval jsem ho třeba na výroční koncerty nebo na své garden párty, na tu poslední už nepřišel. Ale jinak jsme se občas vídali, opravdu jsme v sobě nepěstovali žádné nepřátelství,“ vysvětlil pro eXtra.cz zdrcený Petr Janda. Vztahy mezi nimi tak podle všeho zůstaly korektní a přátelské až do posledních let.

Únava ze života

Podle Jandy dával Valenta už dříve najevo, že mu dochází síly. „Když odcházel, říkal, že byl ze všeho už unavený,“ krčí rameny s tím, že se ale jako typičtí chlapi vzájemně zase moc se svými pocity navzájem nesvěřovali. Tato slova dnes působí jako varovný signál, který si možná nikdo nedokázal správně vyložit. Únava ze života, tlak okolí a nevyřčené obavy mohly sehrát roli, kterou už nikdo zpětně nerozplete.

Mužská hrdost a ticho

Janda otevřeně přiznal, že mu mnohé zůstává záhadou. „Vím jen, že psychicky byl moc špatný, ale dodnes nevím proč,“ krčí zpěvák a kytarista bezradně rameny. A dodal ještě jednu upřímnou větu: „Ale je pravda, že jsme se moc nerozebírali. Každý chlap dělá frajera, přitom mu je blbě. A nechce to šířit. Má pocit, že je to jen nějaká slabost…“ říká smutně Petr. Téma psychického zdraví tak otevřel bez příkras a s bolestnou upřímností.

Více důvodů než jeden

Legendární rocker zároveň odmítá jednoduchá vysvětlení. „Stejně si ale myslím, že když se rozhodl sáhnout na život, že za tím nebyl jen jeden izolovaný důvod, že jich bylo víc,“ stále se snaží najít vysvětlení pro hrůzný čin přítele. Jeho slova ukazují, jak složité a mnohovrstevnaté podobné tragédie bývají. Nikdo zvenčí totiž přesně neví, co se v člověku odehrává.

Mrazivá myšlenka o vlastní budoucnosti

Největší šok ale přišel ve chvíli, kdy Janda promluvil o sobě. „Mrzí mě to, ale nemám to jak ovlivnit. Už tu skoro nikdo starší nezbyl. Teď je řada na mně,“ šokoval. A pokračoval: „Jsem už skoro nejstarší z muzikantů, co stále ještě fungují,“ zauvažoval nahlas Petr. V jeho slovech zaznívá nejen smutek, ale i vědomí ubíhajícího času a postupného loučení s generací, která psala historii českého rocku.

Poslední rozloučení bez obřadu

Závěrem přidal i informaci o posledním rozloučení. „Rodina nebude dělat obřad. Rozhodli se, že ho nebudou pořádat. To mi jeho žena řekla jednoznačně,“ dodal pro eXtra.cz Petr Janda. Ticho a soukromí tak zřejmě provázejí i poslední kapitolu Valentova života. Pro Jandu i fanoušky zůstává tato ztráta bolestnou připomínkou toho, jak křehký může být lidský osud.

Zdroj: eXtra.cz