Zpěvačka Monika Bagárová, kterou fanoušci opakovaně přirovnávají k Beyoncé, přiznala na Instagramu, že roky bojovala se stehny, která nereagovala na žádnou dietu ani trénink. Teď má konečně vysvětlení – lékaři jí diagnostikovali lipedém. Chronické onemocnění, o kterém se u nás skoro nemluví, přitom může trápit tisíce Češek, které si myslí, že za tvarem jejich nohou stojí jen nadváha.
„Znáte ten pocit, když hubnete úplně všude… kromě té části, kde byste si to nejvíc přály? Pro mě to byla stehna. Říkala jsem si: ještě pár kilo dolů… a bude to dobré. Jenže nebylo,“ napsala zpěvačka svým sledujícím. Přiznala, že se dlouho utěšovala, že stačí trochu přidat v posilovně – jenže výsledek se nikdy nedostavil.
Cvičila, hlídala si jídlo, a stejně to nefungovalo
Bagárová nikdy nepatřila mezi ženy, které by se o sebe nestaraly. Naopak – pravidelně cvičila, dohlížela na jídelníček a kvůli motivaci si najala i trenéra. Fanoušci na sociálních sítích ji zahrnovali komplimenty pokaždé, když se ukázala v korzetu nebo v přiléhavých šatech. Ona sama ale věděla, že v zrcadle vidí něco jiného.
Stehna zůstávala pořád stejná. Nepomáhaly ani lymfatické masáže, ani další procedury, do kterých investovala čas i peníze. „Ukázalo se, že mám lipedém. A protože vím, že spousta žen může prožívat něco podobného… Rozhodla jsem se o tom mluvit, i když je to pro mne velmi osobní téma,“ vysvětlila.
Co lipedém vlastně je
Lipedém není obezita, ačkoli tak na první pohled vypadá. Jde o chronické onemocnění tukové tkáně, které postihuje téměř výhradně ženy. Tuk se v těle ukládá nesymetricky a nestandardně – nejčastěji na stehnech, bocích a hýždích, někdy i na pažích. Trup, břicho a chodidla přitom zůstávají štíhlé, což vytváří charakteristický nepoměr mezi horní a dolní polovinou těla.
Zásadní rozdíl oproti běžné nadváze je ten, že postižená tkáň bývá bolestivá na dotek, snadno se tvoří modřiny a nohy mají pocit tíhy. A hlavně: tento tuk nemizí, ani když žena zhubne. Může přijít o kila na obličeji, prsou i pase, ale stehna vypadají téměř stejně jako předtím.
Podle čeho ho ženy poznávají u sebe
Právě to je moment, kdy si mnoho žen začne klást otázky. Signálů, které stojí za pozornost, je několik:
- viditelný nepoměr mezi útlým trupem a mohutnějšíma nohama nebo pažemi
- bolestivost, citlivost a snadná tvorba modřin na stehnech
- pocit těžkých, unavených nohou, hlavně večer
- kůže, která připomíná pomerančovou kůru, ale nezlepšuje se ani při hubnutí
- stav, který se zhoršuje v obdobích hormonálních změn – v pubertě, těhotenství nebo při menopauze
Přesně tahle kombinace hormonálních zvratů je jedním z důvodů, proč lipedém drtivě častěji potkává ženy. U mužů je vzácný.
Proč se o něm tak málo mluví
Řada žen roky slyší od okolí – a někdy i od lékařů – že by se měly víc snažit. Že to chce dietu, víc pohybu, míň sladkého. Diagnóza se často pletě s obezitou nebo celulitidou a pacientky bloudí od jednoho odborníka k druhému. Než dostanou správné jméno svého problému, nezřídka uplyne deset i patnáct let.
Vedle fyzického diskomfortu tak přichází i psychická zátěž. Ženy se stydí za tvar svých nohou, vyhýbají se plavkám, krátkým sukním, létu. A protože se jim „nedaří zhubnout“, žijí s pocitem, že selhávají. Přitom o vůli ani disciplínu vůbec nejde.
Léčba není o hubnutí
Klasické diety ani cvičení lipedém nevyléčí – i když pohyb a zdravá strava pomáhají udržet celkovou kondici a zpomalit postup nemoci. Základem konzervativní léčby bývá kompresivní terapie (speciální punčochy nebo návleky), manuální lymfodrenáž a upravený pohybový režim. U pokročilejších stadií přichází na řadu liposukce zaměřená přímo na postiženou tkáň, která umí přinést dlouhodobou úlevu.
Rozhodně ale platí, že jakékoli podezření patří do rukou odborníka – nejlépe lymfologa, angiologa nebo dermatologa se zkušeností s tímto onemocněním. Samodiagnóza podle fotky z internetu tady opravdu nestačí.
Proč je Moničino přiznání důležité
Když se známá tvář postaví před statisíce sledujících a řekne „mám nemoc, o které jsem nevěděla, že existuje“, otevírá dveře tisícům žen, které to samé řeší v tichosti. Bagárová to ostatně sama zdůraznila – rozhodla se mluvit právě proto, aby si jiné ženy nedávaly za vinu něco, co není jejich chyba.
A přesně to je na celé zpovědi možná nejcennější. Ne kila, ne stehna, ne fotky z pláže. Ale zpráva, že když hubnete a jedna část těla se prostě odmítá pohnout, nemusíte být líné ani „slabé“. Možná jen potřebujete jiného doktora.
Zdroje: prozeny.cz, news.google.com
