Zdravotní sestra Barbora Jirglová Straníková se vracela v srpnu domů po dálnici D2, když uviděla osobní auto zmáčknuté pod přívěsem kamionu. Za volantem seděla zaklíněná žena, vzadu tři děti. Barbora sešlápla brzdu, nechala své ratolesti v autě a šla pomáhat. Za tento čin ji jihomoravští hasiči zařadili mezi padesátku „andělů strážných“ a předali jí pamětní medaili za mimořádný čin.
Manžel ji varoval ještě před nehodou
Ten den jela Barbora vyzvednout své děti ze soustředění v Hustopečích. Těsně předtím, než se dostala na místo nehody, ji zavolal manžel. Říkal, že má zvláštní, nepříjemný pocit, a prosil ji, aby jela opatrně. „Dodnes si na ten telefonát velmi dobře vzpomínám,“ svěřila se zdravotní sestra.
Kousek před Brnem spatřila stojící kamion, osobní vůz a policejní motorku. Zpočátku si říkala, že jde o běžnou silniční kontrolu. Pak ale uviděla, jak hluboko je auto zaražené pod návěsem. Tehdy bylo jasné, že tady nejde o rutinní přestávku na dálnici.
Fixovala krční páteř přes rozbité okno
Barbora pracuje v oboru patnáct let, dnes jako staniční sestra na interní gastroenterologické klinice Fakultní nemocnice Brno. Právě tato léta praxe jí v kritické chvíli pomohla jednat automaticky, bez zbytečného váhání.
Společně s přítomným policistou přistoupili k zaklíněné řidičce. Barbora jí přes poškozené okno fixovala krční páteř a poskytovala další nezbytnou pomoc, dokud nedorazily záchranáři. „V tu chvíli jsem nepřemýšlela nad strachem ani nad tím, co všechno se může stát. Viděla jsem lidi, kteří potřebovali pomoc, a snažila jsem se udělat to, co bylo v mých silách,“ popsala.
Velkou část těch okamžiků má dodnes jako v mlze. Tíha situace na ni dolehla až zpětně.
Příjezd hasičů byl okamžikem naděje
Úleva přišla ve chvíli, kdy Barbora zaslechla sirény. „Věděla jsem, že přijíždějí lidé, kteří jsou na podobné situace připraveni, mají potřebné vybavení a dokážou poskytnout odbornou pomoc. Byl to pro mě okamžik naděje,“ přiznala.
Než od nehody odjela, nechala na místě informaci o tom, kde pracuje. Netrvalo dlouho a přišel e-mail od policisty, který byl při záchraně s ní. Dopis ji hluboce dojal – nejen oceněním její pomoci, ale i závěrečnou myšlenkou, že se ze společnosti pomalu vytrácejí obyčejná slova jako „děkuji“ a „prosím“.
Kolegové ji přivítali s květinami a objetím
Když se Barbora vrátila na kliniku, čekalo ji něco nečekaného. Kolegové ji objímali, dali jí květiny a zahrnuli upřímnou radostí a podporou. „Svoji práci opravdu miluji. A naše klinika je pro mě srdeční záležitost. Není to pro mě jen místo, kam chodím do práce,“ říká maminka pěti dětí.
Co si z jejího příběhu vzít
Barbora má pro čtenáře jasný vzkaz: nebýt lhostejný. „Abychom si všímali druhých, nebáli se pomoci a vážili si lidí, kteří jsou tu pro nás v těch nejtěžších chvílích. Protože někdy může mít i obyčejná lidská pomoc obrovský význam,“ zdůraznila.
Pamětní medaili od jihomoravských hasičů převzala spolu s dalšími oceněnými – dvěma muži z Hodonínska, kteří z hořícího domu vynesli seniorku, sousedy, kteří zachránili seniorku a dvě děti při požáru zahradního domku, a mladou ženou ze Znojemska, která vyvedla z hořícího obydlí starou paní. Pětice lidí, kteří v rozhodující chvíli nezaváhali.
Zdroj: blesk.cz
