Dva týdny se malá Rozárka každou noc budila a plakala. Rodiče Filip Vavroch a Markéta Hrabalová z Dolan na Olomoucku to zpočátku dávali za vinu prořezávajícím se zoubkům – co jiného by mohlo trápit půlroční miminko? Jenže holčička postupně přestávala být aktivní, hůř dýchala, sotva zvládala jíst a pít. Ráno 21. září loňského roku ji proto vezli do Fakultní nemocnice v Olomouci. Netušili, že míří vstříc boji o Rozárčin život.
Zoubky, nebo srdce?
Lékaři na jednotce intenzivní péče odhalili, čím Rozárka skutečně trpí: akutním srdečním selháním. „Bylo to tehdy asi půlroční miminko, které prakticky neprojevovalo žádnou aktivitu. Jakýkoliv pohyb byl pro ni náročný, protože si šetřilo veškerou energii,“ vzpomíná dětský kardiolog Josef Vičar z olomoucké fakultní nemocnice.
Právě na prořezávání zoubků se rodiče spoléhali jako na vysvětlení přibývajících problémů celé dva týdny. Srdce přitom pracovalo čím dál hůř – a tělo malé holčičky to postupně celé dávalo najevo.
Proč musela Rozárka do Prahy
Doktor Vičar věděl, že olomoucká nemocnice nestačí. Existovala reálná obava, že dívka bude potřebovat ECMO – mimotělní podporu krevního oběhu, techniku, kterou pro tak malé pacienty FNOL v té době neměla k dispozici. Bez prodlení proto kontaktoval kolegy v pražském Dětském kardiocentru a domluvil rychlý transport.
Rozárka nakonec ECMO nepotřebovala, ale ani bez toho nebyla její situace jednoduchá. Čekala ji umělá plicní ventilace a intenzivní léčba na Motole.
Měsíce v Praze: maminka u lůžka každý den
V motolské nemocnici strávila Rozárka několik dlouhých měsíců. Markéta byla u dcery denně, Filip za nimi dojížděl a zároveň se staral o další děti a práci. Zachráncem pro celou rodinu se stal Dům Ronalda McDonalda přímo v areálu motolské nemocnice – bezplatné ubytování pro rodiny těžce nemocných dětí.
„Měli jsme štěstí, že se pro nás místo uvolnilo už druhý den. Bylo tam krásné zázemí, vybavené pokoje, kuchyň i prostory pro děti. Člověk tam mohl na chvíli vypnout a potkat se s lidmi, kteří prožívali něco podobného,“ popsali rodiče. Nemuseli shánět dostupný hotel ani přemýšlet, jak ušetřit – mohli se soustředit jen na Rozárku.
Jak se Rozárce daří dnes
Po návratu do Olomouce se začal stav holčičky pomalu zlepšovat. Funkce levé srdeční komory byla zpočátku stále výrazně oslabená, ale postupně se normalizovala. „Když se vrátila, funkce levé srdeční komory byla stále významně snížená. Postupně se ale začala zlepšovat nejen její srdeční funkce, ale i celkový vývoj,“ říká doktor Vičar. Některé parametry srdeční činnosti se dnes blíží normě.
Přesnou příčinu selhání se přesto nepodařilo jednoznačně určit. Rozárka proto zůstane v dlouhodobém sledování lékařů v Olomouci i Praze a stále užívá léky. „Aktuálně se jí daří dobře,“ dodává Vičar.
Doktor Pepa – člověk, který pro rodinu znamená víc než jen lékař
Na pravidelné kontroly do Olomouce rodiče nejezdí jen ze zdravotních důvodů. Jezdí také poděkovat. Doktoru Vičarovi v rodině neřeknou jinak než „doktor Pepa“. „Nejlepší doktor, kterého jsem potkala. A to jsem jich potkala opravdu hodně,“ říká Markéta Hrabalová.
Dům Ronalda McDonalda brzy i v Olomouci
Zkušenost Rozárčiny rodiny pomohla ukázat, jak zásadní roli hraje zázemí pro rodiče těžce nemocných dětí. Olomoucká fakultní nemocnice proto ve spolupráci s Nadačním fondem Dům Ronalda McDonalda plánuje výstavbu druhého podobného domu v České republice – přímo v areálu FNOL poblíž Dětské kliniky. Smlouvy o financování a spolupráci byly podepsány v květnu tohoto roku. Nový dům nabídne bezplatné ubytování až dvaceti rodinám najednou.
„Vůbec jsme netušili, jak moc nám to pomůže. Člověk si něco takového uvědomí až ve chvíli, kdy to sám potřebuje,“ přiznávají Rozárčini rodiče. Dnes, když mohou, na podobné projekty sami přispívají. Výstavbu olomouckého domu lze podpořit prostřednictvím veřejné sbírky.
Zdroj: novinky.cz
