Osm let. Tolik trvalo, než záněty a komplikace po výměně kolenních kloubů zlínskou rodačku Evangelii Ehrenbergerovou (45) dohnaly k tomu nejhoršímu: amputaci obou nohou. A přesto – místo zoufalství si dnes dává za cíl chodit. Rehabilituje ve specializovaném centru v Chuchelné na Opavsku a zvyká si na robotické protézy, které by jí měly vrátit svobodu pohybu.
Čtyři stupně artrózy a operace, která spustila lavinu
Vše začalo artrózou čtvrtého stupně. V roce 2018 Evangelii lékaři vyměnili levý kolenní kloub, pravý pak přibližně o rok později. Právě v pravé noze se ale záhy začaly opakovaně rozbíhat záněty a endoprotézu museli operatéři několikrát vyjmout. „Lékaři ji chtěli pořád zachraňovat, já už jsem to ale nezvládala psychicky. Nakonec se rozhodlo, že noha půjde pryč,“ vzpomíná Evangelia na chvíle, kdy sama požádala o definitivní řešení.
Amputace pravé nohy přišla jako první. A s ní – paradoxně – i úleva. „Ulevilo se mi,“ přiznává žena bez okolků.
Čtyři klidné roky, pak nová krize
Čtyři roky po první amputaci se záněty přihlásily i v druhém koleni. Podařilo se je vyčistit a Evangelia si užila čtyři roky relativního klidu. Ten ale skončil náhle: v kotníku se objevila růže, lékaři navíc odhalili trombózu a rozsáhlý zánět lýtkového svalu. Situace se rychle stala otázkou přežití – hrozila otrava krve. „Šlo mi o život,“ líčí žena.
Lékaři sice bezprostřední nebezpečí zažehnali, noha se ale dál nelepšila. Zůstala prakticky nefunkční. Amputace levé končetiny pak přišla jako jediné zbývající řešení.
Řekyně, která se nevzdává
Evangelia nese řecké kořeny po mamince a říká, že právě tohle jí dává sílu. „Po mamince jsem Řekyně a umím být na sebe dost tvrdá. Amputace pro mě znamenají nový začátek. Raději budu žít se dvěma protézami než s jedním neohebným kolenem. Já se nevzdám, chci opět chodit,“ říká odhodlaně.
Právě tento přístup oceňují i odborníci v rehabilitačním centru. Primářka Ilona Nedvědová upozorňuje, že oboustranná amputace stehna je fyzicky mimořádně náročná zkouška: „Dokáže to zvládnout jen fyzicky zdatný člověk.“ Evangelia zvládá.
Jak fungují protézy s mikroprocesory
Centrum v Chuchelné nechalo pro Evangelii vyrobit protézy na míru. Nejsou to žádné jednoduché pomůcky – uvnitř se skrývají mikroprocesory a senzory, které v reálném čase vyhodnocují, jak pacient nakládá váhu a v jaké poloze se nachází. Na základě toho přizpůsobují pohyb každému kroku.
„Chodit musím já. Když jdu například přes patu, prostředek chodidla a špičku, protéza vyhodnotí, že jsem na rovině, a můj krok je pak svižnější,“ vysvětluje Evangelia, jak technologie funguje v praxi. Protézy chůzi usnadňují, ale nenahrazují ji – o každý metr se musí jejich nositelka aktivně postarat sama.
Jediné centrum svého druhu na Moravě
Rehabilitační centrum v Chuchelné, které spadá pod Fakultní nemocnici Ostrava, se na péči o amputované pacienty specializuje od svého otevření v roce 1952. Je to jediné pracoviště tohoto zaměření na celé Moravě a ve Slezsku, přesto sem jezdí lidé z celé republiky – protože jinde takovou komplexní péči prostě nenajdou.
Právě sem Evangelii nasměrovali lékaři a ona sama říká, že to bylo správné rozhodnutí. Tady dostala protézy na míru, tady se učí s nimi žít a tady pomalu, krok za krokem, buduje svůj nový začátek.
Zdroj: blesk.cz
