Šestnáctiletý Adam Konůpka hrál na příčnou flétnu od šesti let. V září měl nastoupit na konzervatoř, před sebou měl cestu do velkých orchestrů. V srpnu ho ale zachránili lékaři ostravské Městské nemocnice poté, co se pokusil o sebevraždu. Upadl do vigílního kómatu. Rodina teď jeho příběh zveřejňuje – ne ze zoufalství, ale proto, aby pomohla ostatním.
Hudba byla jeho svět
Flétna provázela Adama od útlého dětství. Doma si s mladší sestrou Julinkou hrávali na koncerty, Adam při nich dirigoval. Hudba mu podle rodičů umožňovala unikat do vlastního světa a rozvíjet talent, který byl zřejmý všem kolem. Přijetí na konzervatoř mělo být dalším krokem – otevřít mu dveře do profesionálního hudebního světa.
Jenže měsíc před plánovaným nástupem ke studiu se celý tento sen zastavil.
Srpen, který všechno změnil
V srpnu Adam sáhl na život. Bez jakýchkoli předchozích varovných signálů, které by rodina dokázala rozeznat. Lékaři ho sice zachránili, ale chlapec upadl do vigílního kómatu – stavu, kdy člověk leží s otevřenýma očima, ale nevnímá okolí.
„Přijali jsme ho ve stavu minimálního vědomí, měl jen otevřené oči, nevnímal nás,“ popsala primářka dětského oddělení Soňa Svatošová. Pro rodinu to byl otřes, ze kterého se vzpamatovávali jen těžko.
Zázrak, který nikdo nečekal
Adamův stav se ale začal postupně zlepšovat. Probral se z kómatu a dělá pokroky, které jeho blízcí popisují s úlevou i dojetím. Rozeznává tváře lidí kolem sebe, rozumí tomu, co mu říkají. Částečně se mu vrací pohyb a síla do končetin. Zkouší vyslovovat slova a dokonce dělá legraci – a to je pro jeho rodiče ten největší signál, že jejich syn bojuje.
V těchto dnech se Adam přesouvá z nemocnice do lázní v Klimkovicích, kde ho čeká dlouhodobá rehabilitace. Rodina věří, že tuto cestu zvládne.
Co rodiče přehlédli – a proč to říkají nahlas
Konůpkovi se rozhodli svůj příběh sdílet, přestože je to bolestivé. Adam s rodiči mluvil o mnoha věcech, i osobních. O tom, že se trápí, ale říci nedokázal. Chvíle, kdy chtěl být sám, přičítali pubertě a nechávali mu prostor. Zpětně litují, že nepátrali hlouběji.
„Chceme, aby si ostatní rodiče uvědomili, že ticho dítěte není vždy v pořádku,“ vzkázali. Jejich syn neposílal klasické varovné signály – a přesto potřeboval pomoc.
Co říká psycholog: na tyhle signály pozor
S Adamem v ostravské Městské nemocnici pracoval psycholog Štěpán Postulka. Jeho rady míří přímo na rodiče dospívajících: nejdůležitější je naslouchat, ne okamžitě radit nebo nabízet hotová řešení. Klíčové je dát dítěti najevo, že jeho pocity berou dospělí vážně.
Zvláštní pozornost si ale zaslouží konkrétní varovné signály: sebepoškozování, projevy beznaděje nebo jakékoli zmínky o sebevraždě – byť třeba v žertu nebo mimochodem. „Tyto signály berte velmi vážně a zajistěte odpovídající pomoc,“ zdůraznil Postulka.
Pódium jako nový sen
Rodičům se rozhodl pomoci projekt Ostrava zpívá gospel, jehož koncerty se uskuteční 5. a 6. prosince v evangelickém Kristově kostele v Ostravě. Organizátoři doufají, že by se Adam mohl alespoň symbolicky objevit na pódiu – moment, který by pro celou rodinu znamenal obrovský milník.
Mezitím rodiče využívají čas Adamovy rehabilitace v Klimkovicích k tomu, aby doma vše připravili pro jeho návrat. Projekt pomáhá Adamovi prostřednictvím Konta Bariéry – číslo účtu je 17111444/5500, variabilní symbol 260823.
Kde hledat pomoc
Pokud vy nebo někdo z vašich blízkých prochází těžkým obdobím, nemusíte na to být sami. Bezplatná Linka první psychické pomoci je dostupná nonstop na čísle 116 123. Pro děti a dospívající funguje nepřetržitě Linka bezpečí na čísle 116 111. Zavolat může kdokoli – a vždy je to správné rozhodnutí.
Zdroj: blesk.cz
