Třiaosmdesátileté výročí – to ne. Felixovi Slováčkovi je třiaosmdesát a navenek vypadá svěže. Na slavnostní křest kalendáře Muž roku 2027 dorazil s úsměvem a ochotně odpovídal na otázky. Jenže jedno téma ho zastaví pokaždé: jeho dcera Anička. Anna Slováčková zemřela v dubnu loňského roku ve věku 29 let po boji s rakovinou plic a Felixovi chybí každý den.
Co jí říká u hrobu
Dušičkové období saxofonista nepřechází po svém. Vyrazil na Vinohradský hřbitov – a to, co tam dělá, mluví za vše. „Byl jsem za ní jí pohladit a říct jí, že jsem zdravý, aby se o mě nebála,“ svěřil se v rozhovoru. Je v tom obrovský cit i jemná ironie: otec jde uklidnit dceru, přestože je to právě on, kdo zůstal sám.
Slováček přitom v minulosti otevřeně přiznal, že pro Aničku by bylo nesrovnatelně těžší, kdyby přišla o něj. Teď tedy chodí k hrobu a podává jí zprávy – o svém zdraví, o tom, že je v pořádku. Je to jeho způsob, jak s ní zůstat v kontaktu.
Hrob, kam chodí i cizí lidé
Na Vinohradském hřbitově, kde je Anička pohřbena, to žije i mimo dušičkové dny. Na náhrobku s její podobenkou se střídají zapálené svíčky, čerstvé květiny a drobní andělíčci, které sem nosí fanoušci. Místo je přístupné komukoli, kdo na ni chce vzpomenout.
Část Aniččina popela byla na její vlastní přání rozptýlena v přírodě poblíž rodinné chalupy v Českém ráji. I tady se tedy kus z ní vrátil domů – na místo, které měla ráda.
Dagmar Patrasová truchlí stejně
Felix u hrobu nebývá sám v přeneseném slova smyslu – se ztrátou se vedle něj vyrovnává i jeho žena Dagmar Patrasová, Aniččina maminka. Oba rodiče nesou smutek každý po svém, každý svým tempem, ale sdílejí ho. Hrob nikdy nezůstane bez svíčky.
Co ho drží v chodu
Přes bolest zůstává Felix Slováček překvapivě aktivní. Nechal se naočkovat proti chřipce – prý proto, že je pořád mezi lidmi a nechce vypadnout z programu. A ten program je nabitý: brzy ho čeká křest nového alba pohádkových melodií a v polovině prosince vánoční koncert v pražské Lucerně s BigBandem.
„Já mám každý den něco,“ řekl prostě. Není to chvástání. Je to spíš recept na přežití – naplněný diář jako záchranná síť.
Vzpomínky, které neutichají
Felixova slova u Aniččina hrobu nejsou jen rituál. Jsou dokladem toho, jak hluboce rodičovská láska přetrvává i tam, kde přestává mít smysl mluvit o budoucnosti. Chodit jí pohladit, říct jí, že je zdravý – to zní jednoduše. A právě proto to zasáhne.
Zdroj: extra.cz
