Zákazníci, kteří si na jaře a v létě pochvalovali levnou elektřinu díky měsíční fixaci, teď čelí nepříjemnému překvapení. Jejich cena za MWh silové elektřiny přesáhla v listopadu 6 000 Kč s DPH – a to je o dva až tři tisíce korun víc, než kolik platí domácnosti se standardní víceletou fixací nebo smlouvou na dobu neurčitou. Z produktu, který býval výhodný, se stal nejdražší tarif na trhu.
Jak měsíční fixace vlastně funguje
Princip je jednoduchý: dodavatel nakupuje elektřinu pro příští měsíc vždy s měsíčním předstihem. Říjnový nákup tedy určuje listopadovou cenu zákazníka – a nijak nesouvisí s tím, co se na velkoobchodním trhu děje právě teď. „Do listopadové ceny se promítají ceny, za které jsme elektřinu zajišťovali dříve, přesně podle produktových pravidel,“ vysvětluje Jiří Matoušek, marketingový ředitel Centropolu.
Právě tato vlastnost fungovala na jaře jako výhoda. Velkoobchodní ceny tehdy paradoxně klesaly i ve chvíli, kdy se makroekonomická situace začínala zhoršovat, a zákazníci s měsíční fixací z toho těžili. Od března do srpna se jejich ceny pohybovaly těsně nad 3 000 Kč za MWh. Na podzim ale přišel zlom.
Proč přišel podzimní šok
Na ceně se potkaly dva nepříznivé vlivy najednou: obecný růst velkoobchodních cen energií a sezónní zdražení typické pro podzimní a zimní měsíce. „Teprve teď se tyto dva vlivy spojily a ceny vyskočily,“ popisuje Matoušek. Výsledek? U Pražské plynárenské stojí listopadová MWh 6 391 Kč s DPH, prosinec pak dokonce 6 626 Kč.
Ještě výš míří Tedom: jeho prosincový ceník počítá s částkou 7 815 Kč za MWh s DPH. Pro srovnání – v lednu letošního roku platili stejní zákazníci u Pražské plynárenské 4 315 Kč, v dubnu dokonce jen 3 036 Kč. Zdražení za necelý rok tak představuje více než dvojnásobek jarní ceny.
Kdo smlouvu s měsíční fixací uzavřel a proč
Nejčastěji si tyto produkty sjednávaly domácnosti s nižší roční spotřebou – průměrně kolem 2 MWh za rok – které věřily, že výkyvy cen nepoznají příliš bolestně. Druhou skupinou byli zkušenější zákazníci sledující energetický trh, kteří vsázeli na to, že ceny zůstanou příznivé. Pražská plynárenská zaznamenala od ledna odchody zákazníků z tohoto produktu o zhruba 25 procent. U Centropolu jsou zákazníci na měsíční fixaci jen v nízkých desítkách – produkt byl populární hlavně po skončení cenových stropů, pak většina klientů přešla na klasické fixace na dva nebo tři roky.
Čekání se nevyplatí – anebo vyplatí?
Teoreticky lze argumentovat, že kdo vydrží, může na poklesu cen vydělat. Měsíční fixace totiž funguje oběma směry – stejně rychle, jako ceny rostly, mohou i klesat. „Uklidnění situace na Blízkém východě by se mohlo promítnout do nižších cen měsíčních fixací dříve než u dlouhodobých smluv,“ připouští Jakub Odložilík, ředitel Tedom energie.
Jenže analytik Gavor to říká bez příkras: „Ti, kteří jsou teď na měsíčních fixacích nebo na spotu, krvácejí. Ceny jsou na úrovni zastropovaných 5 000 Kč bez DPH z roku 2023, tedy na nejhorší možné hranici. Říkat si, že za půl roku bude líp a vydělám na tom, je hazard. To doporučím jen těm, kteří mají rádi adrenalin.“ Čekat na lepší časy proto není strategie pro každého.
Co udělat teď, když vás měsíční fixace pálí
Největší výhodou těchto smluv je snadná výstupní možnost. Přechod na jiný produkt bývá možný bez sankcí, a právě toho teď zákazníci využívají. „Pozorujeme přesun části zákazníků od měsíčních fixací ke krátkodobým fixacím,“ potvrzuje Odložilík. Za krátkodobé se v energetice zpravidla považují smlouvy na jeden rok.
Gavor sám doporučuje fixaci na dva roky. Jeho argument: válka v Perském zálivu by do té doby mohla skončit a ceny energií opět klesnout. Dvouletá fixace dnes nabídne jistotu a zároveň ponechá prostor na to, aby zákazník po jejím skončení sjednal nový kontrakt v příznivějším tržním prostředí. Pokud vás stávající měsíční tarif táhne ke dnu, je právě teď správný čas zavolat dodavateli a zeptat se na podmínky přechodu.
Zdroj: seznamzpravy.cz
