Mnoho lidí na zázraky nevěří, čas od času se ale objeví příběh, který jejich nevíru poněkud podryje, neboť se stane něco, co je z rozumového hlediska nemožné. Právě takovým zázrakem s dobrým koncem je i nelehký životní příběh Martina Pistoriuse z Jihoafrické republiky.

Roky plynuly

Jeho život se ze dne na den znenadání změnil v roce 1988, bylo mu pouhých dvanáct let, když z ničeho nic vlivem dosud neznámé nemoci upadl do kómatu. S největší pravděpodobností se jednalo o určitou formu specifické meningitidy, na kterou neexistuje lék. Následkem toho začal postupně ztrácet životní funkce a nakonec upadl do pouze vegetativního stavu. Rodičům lékaři oznámili, že se jedná o konečné stádium, kdy chlapec již nevnímá své okolí a s velkou pravděpodobností brzy zemře. To se ale nestalo, a tak se nešťastní rodiče o Martina roky dennodenně neúnavně starali. Tímto náročným životem žila rodina neuvěřitelných dvanáct let.

Martinova matka byla z celé situace velmi zoufalá a v krizových chvílích si dokonce přála, aby Martin zemřel. Viděla v tom vysvobození pro něj i rodinu. Žena občas toto přání dokonce nahlas řekla před Martinem, neboť věřila lékařům, že chlapec ji nevnímá. Jenže tou dobou se Martinův stav začal zlepšovat a on všemu kolem sebe normálně rozuměl, jen to svému okolí nemohl dát nikterak najevo, neboť jeho tělo ho ještě zcela neposlouchalo.

Zázraky se občas skutečně dějí

Až když bylo Martinovi dvacet pět let, všimla si jeho terapeutka změny, že v jeho očích a tváři dochází k určitým malým pohybům, to bylo prvním náznakem toho, že vnímá. Následně začala dlouhá a velmi složitá cesta intenzivní terapie, která ale byla nakonec úspěšná a Martin se pomalými kroky vrátil do života. Dnes žije dospělý Martin zcela normální běžný život, je šťastně ženatý, a dokonce napsal o svém životním příběhu knihu. Z kómatu a vegetativního stavu se začal postupně probouzet již dva roky po propuknutí nemoci, ale pouze vnitřně, na první pohled lékaři žádnou změnu nezaznamenali, a chlapec tak roky vnímal vše, co se kolem děje i zoufalství svých rodičů. Proto i když to pro něj bylo velmi těžké, své matce a jejímu přání rozuměl a nezlobil se na ni.