Stará žena, Motrya, jde po pláni. Je větrno a již osmdesátiletá žena se šine nahoru do kopce. Tento kopec je uprostřed pustiny, vpravo nic, vlevo nic. Jen nahoře na kopci stojí opuštěný dům. Dům, do kterého tato žena míří. Dům, který je jejím domovem. Dům, který nemá žádné sousedy. Žena se při chůzi opírá o dřevěný klacek. Pohlédne k nebi, otře si pot z čela a povzdechne si. Také vesnice, ve které žena žije, je již velmi stará a opuštěná.

Nejstarší syn

Se svým manželem Semyonem měla tato babička tři syny. Oba dva museli velice tvrdě pracovat, aby jim opatřili všechno, co je třeba: jídlo, oblečení, vzdělání. Jejím cílem bylo, aby synové vystudovali a zajistili si tak lepší živobytí. Avšak ani nejstarší, ani prostřední ze synů nevystudovali. Ten nejstarší, Vladimír, odešel do armády. Začal pracovat na dalekém ruském severu, kde se usadil. Vzhledem k tomu, že to k domovině měl příliš daleko, navštívil své rodiče (a později už jen matku) jen velice zřídka. Jeho ženu, svou snachu, znala babička Motrya jen z fotek – stejně tak vnoučata.

Jednou už nepřišel

Otec Semyon měl Vladimírovi za zlé, že svou manželku a děti nikdy nepřivedl k nim. Nikdy jim je neukázal, nepředstavil je. Staré manžele to velice trápilo. Semyon to Vladimírovi vyčítal, řekl mu, že se za ně stydí. Vladimíra to velice nahněvalo a s otcem se velmi pohádal. Ačkoli se Motrya snažila o smír, už se jí to nikdy nepodařilo. Od té domy se u nich Vladimír nikdy neukázal. A to ani na pohřbu svého otce.

Prostřední syn

Prostřední syn Ivan to v životě neměl jednoduché. Byl velice živé dítě, které bylo těžké něco nového naučit. I on se přidal k armádě, avšak nepadl si do noty s vedoucími důstojníky. Několikrát napsal domů dopis – vždy z jiné adresy. Často měnil místo svého pobytu, snažil se udržet se v armádě, aby se z něj (podle jeho vlastních slov) nestal kriminálník. Po nějaké době přestali od Ivana chodit dopisy. Mortya se ptala nejstaršího syna, zda o Ivanovi nic neví. Ten však nevěděl. Ivan se zkrátka ztratil a dodnes není jisté, co se s ním stalo.

Nejmladší syn

Nejmladší syn Anton byl pro rodiče velikou nadějí. Dobře studoval, byl poslušný. Dokonce byl přijat na školu s technickým zaměřením. Když byl ve třetím ročníku, jeho otec zemřel. Ještě před smrtí mu Anton slíbil, že se o matku postará a že na ni nezapomene jako jeho dva bratři. Motrya po smrti svého manžela musela šetřit mnohem více. Nekupovala si pro sebe nic, než potraviny. Všechny peníze dávala Antonovi.

Syn odešel

Po studii získal syn prestižní práci. Ovšem ve vzdáleném městě. Tam si našel svou ženu Alinu. Pocházela z bohaté rodiny, svatbu platili její rodiče. Svou matku ale na svatbu nepozval, protože to pro ni bylo daleko. Do té doby nikdy neopustila okres. Toto rozhodnutí ji velmi bolelo. Alina si ale svou tchýni neoblíbila, a po představení už se u ní nikdy neukázala. Anton jezdil jen jednou za čas – na několik dnů, sám. Matce nijak nepomáhal – ta od něj nic nechtěla.