Martin Pučko je součástí spolku Beli tygr, který pomáhá lidem v nouzi. Pomáhají hlavně bezdomovcům, aby se vrátili zpět do běžného života, společnosti a získali znovu domov. Jeden bezdomovec podal Martinovi neuvěřitelné odpovědi na jeho otázky. Na to odpoledne pracovník organizace nikdy nezapomene. Vždy bychom si měli pamatovat, že pokora není otázka peněz.

Setkání s bezdomovcem na nádraží

Martin vyrazil na vlakové nádraží během chladného dne. V autě měl jen 1 stupeň a jeho úkolem bylo sledovat, jak se bezdomovcům daří. Jeden z nich ho požádal, aby si od něj koupil boty. Ten druhý jen seděl na nádraží a pozoroval vlaky. Martin mu nabídl horkou kávu a muž ji s radostí přijal. Bylo velmi chladno, takže mu zahřátí přišlo vhod.

Martin se muže zeptal, kde tráví noc, jak se mu daří. Takovou odpověď ale nečekal. „Nic mi nechybí, už jsem se s tím smířil. Jsem tam, kde jsem. Spím za vagony, nemám postel jako ty. Mám deku a bundu, kterou mi minule dala paní z vašeho spolku. Bunda mě udržuje v teple.“ Jistě byste čekali, že bezdomovcům toho chybí hodně (hlavně přes zimu), ale tento byl naprosto spokojený.

Další otázka muže zaskočila

Martin se ho zeptal, co dělá v neděli. A jeho upřímnou odpověď rozhodně nečekal. „Chodím na mši. Lidé mě nemají rádi. Ale věřím v Boha. Vím, že mu na mě nezáleží. A ty nechodíš do kostela? Není to hezké, když nechodíš,“ káral bezdomovec Martina, který měl domov, jídlo i horkou sprchu každý den. Je zvláštní, že právě návštěva kostela pro něj byla tak důležitá.

Víra by nás měla spojovat. Není férové, že muže v kostele nemají rádi. Věří v Boha stejně jako ostatní. A zaslouží si proto v kostele své místo. Martin se také ptal, proč nejde do útulku pro bezdomovce. Muž mu řekl, že to jednou zkoušel, ale neměli pro něj místo. A on se nechce nikam vnucovat. Proto to již nikdy nezkoušel znovu. Takovou pokoru u každého neuvidíte!

Zdroj: megasvet.si