Byl to výstup, který se proměnil v noční můru. Český horolezec Jan Špička uvízl v létě tohoto roku v ledovcové trhlině na nejvyšší peruánské hoře Huascarán a jen o vlásek unikl jisté smrti. Jeho tři peruánští přátelé měli jiný osud – zmizeli pod sněhovým mostem a dodnes se po nich nenašlo nic.
Vrchol 13. července a cesta, která se nevyplatí
Pětičlenná skupina dosáhla vrcholu jižního Huascaránu 13. července. Vedle Jana Špičky a jeho kamaráda Matěje Žáka stáli na vrcholu peruánští horolezci Saul Mendoza, Chicho Ugarte a Arti Salas. Radost ale netrvala dlouho.
Parta zvolila při výstupu alternativní trasu El Escudo vedoucí západní stěnou a přes hřeben hory. Oproti klasické trase La Garganta jde o výrazně náročnější cestu – odděluje se od standardní trasy přibližně ve výšce 5 800 metrů, prochází výraznou trojúhelníkovou ledovou stěnou a sklon některých úseků dosahuje až 60 stupňů. Obtížnost je hodnocena stupněm D+. Poprvé ji zdolala trojice Brod, Merler a Segger v roce 1969.
Pád do ledového pekla
Při sestupu se Jan Špička nečekaně propadl do skryté ledovcové trhliny. Chvíle, které následovaly, popsal serveru Climbing jako něco, co si nedokázal představit ani v nejhorším snu.
„Bylo to, jako bych padal celou věčnost. Najednou jsem cítil, jak se lano napíná, a věděl jsem, že je to Matýsek. Ale padal jsem dál. V tom okamžiku jsem si byl jistý, že za chvilku se Matýsek vrhne za mnou a oba budeme mrtví,“ popsal Špička okamžik, kdy přestal věřit v přežití.
Pod sebou viděl jen temnou ledovou propast. „Pode mnou jsem neviděl nic jiného než ledové peklo,“ dodal.
Matěj Žák ho zachránil od smrti
Lano ovšem vydrželo. A co víc – Matěj Žák zareagoval bleskově a nenechal se strhnout do trhliny za kamarádem. Právě tato kombinace – pevně ukotvené lano a chladná hlava parťáka – Janova záchrana Jana závisela na obou věcech najednou.
Po několika desítkách minut se oběma podařilo dostat ze smrtícího sevření. „S Matějem jsme si padli do náruče a začali jsme chápat, co jsme právě přežili. Stačilo by mu jen velmi málo, aby se za mnou vrhl, a nikdo by nás nikdy nenašel,“ řekl Jan Špička.
Tři přátelé zvolili jinou cestu a zmizeli
Peruánští horolezci Mendoza, Ugarte a Salas sestupovali odlišnou trasou než oba Češi. Zpočátku nic nenasvědčovalo problémům. Pak ale přestali dávat o sobě vědět.
Pátrání, do kterého se zapojili přátelé i dobrovolníci, nepřineslo žádný výsledek. Postupně vyšlo najevo, že pod trojicí se pravděpodobně propadl sněhový most. „Dodnes se nic nenašlo a podle mého názoru bude těžké cokoli najít,“ řekl Špička.
Hora, která si vybírá svůj tribut
Huascarán, s výškou přes 6 700 metrů nejvyšší hora Peru, si v historii vyžádal životy mnoha horolezců z celého světa. Českou a slovenskou stopu v jeho tragické kronice mají i desítky let staré příběhy – před padesáti lety zde zahynulo patnáct československých horolezců.
Jan Špička svůj příběh zveřejnil až s odstupem několika měsíců po události. Proč tak dlouho čekal, nevysvětlil. Možná hledal slova pro to, co se jen těžko popisuje – přežít katastrofu, ve které zahynuli vaši přátelé.
Zdroj: blesk.cz
