Kdo chce, platí. Kdo nechce, neplatí — a přitom o vysílání nepřijde. Přesně takový model pro financování České televize a Českého rozhlasu nastínil premiér Andrej Babiš. Jenže ekonom Lukáš Kovanda jeho návrh rozebral na součástky a závěr není příznivý: systém by se podle něj prakticky okamžitě zhroutil pod tíhou takzvaného problému černého pasažéra.
Co přesně Babiš navrhl
Babiš v posledních dnech obrátil o 180 stupňů. Vláda ANO, SPD a Motoristů sice prosadila do prvního čtení zákon, který ruší povinné koncesionářské poplatky a nahrazuje je přímým financováním z veřejných zdrojů — jenže premiér teď přichází s úpravou. Peníze by podle něj neměly proudit přímo ze státního rozpočtu. Místo toho navrhuje zvláštní fond napájený dobrovolnými příspěvky domácností, přičemž stát by garantoval, že obě instituce budou mít stabilní zázemí.
Ministerstvo financí má model teprve připravovat. O konečné podobě financování zatím nebylo rozhodnuto a Sněmovna by se návrhem mohla znovu zabývat ve druhém čtení v lednu příštího roku.
Proč ekonom mluví o černém pasažérovi
„Dobrovolné poplatky a stabilní financování se nevylučují. Jen je nutné otevřeně říci, že skutečným garantem financování už nebudou lidé platící koncesionářské poplatky, nýbrž stát, tedy daňoví poplatníci,“ vysvětlil Kovanda. Jinými slovy: jakmile přestane platit povinnost, většina lidí přestane platit — a vysílání budou sledovat zadarmo na úkor těch, kteří příspěvek pošlou.
Jde o klasický ekonomický jev. Proč posílat peníze za službu, ke které máte přístup tak jako tak? Právě to Kovanda označuje jako problém černého pasažéra a tvrdí, že v prostředí dobrovolných příspěvků k němu zákonitě dojde.
Kolik miliard by chybělo
Kovanda odhadl, že dobrovolné přestalo by přestalo 60 až 80 procent domácností, které dnes poplatky hradí. Při současné sazbě 205 korun měsíčně za obě média by to znamenalo roční výpadek příjmů ve výši přibližně 5,2 až 6,9 miliardy korun. Jednotlivé domácnosti by sice ušetřily až 2 460 korun ročně, jenže provoz ČT a ČRo by musel někdo uhradit. „Těžko by je v konečném důsledku hradil někdo jiný než daňový poplatník,“ uzavřel ekonom.
Skandinávie jako inspirace? Tam to funguje jinak
Babiš se při obhajobě návrhu odvolává na severský model. Kovanda ho ale opravuje: dobrovolné příspěvky ve Skandinávii nefungují. Ve Švédsku a Finsku platí speciální povinná mediální daň, Norsko a Dánsko financují veřejnoprávní média přímo z veřejných rozpočtů. Žádná z těchto zemí tedy nesází na dobrou vůli občanů.
Premiér přitom zároveň trvá na tom, že peníze nesmí jít přímo ze státního rozpočtu. Kovanda upozorňuje, že i tady je háček: „Financování mimo státní rozpočet neznamená automaticky financování mimo veřejné finance.“ Zvláštní fond by musel mít záchranný zdroj příjmů pro případ, že dobrovolné příspěvky nestačí — a ten by opět pocházel od daňových poplatníků.
Co na to opozice a co bude dál
Zákon o změně financování prošel prvním čtením v dramatických okolnostech — v sobotu 25. října ve 4:36 ráno. Opozice návrh odmítá a žádá jeho stažení. „Pojďme se bavit jako dospělí lidé. Tento návrh stáhněte a pojďme se bavit, jaké jsou reálné varianty,“ vyzval vládu předseda sněmovního mediálního výboru František Talíř z KDU-ČSL.
Zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu vyhlásili na úterý 3. listopadu celodenní stávku. Vedení obou institucí, stejně jako opozice, varuje před ohrožením nezávislosti veřejnoprávních médií v případě, že by jejich financování záviselo na státu. Koaliční rada se novým návrhem financování zabývala ještě týž den.
