Každý majitel psa by měl toto znát! Budete překvapeni, čím vším Vás může nakazit čtyřnohý mazlíček

Inkubační doba vztekliny je většinou od jednoho do tří měsíců a mezi prvotní příznaky patří bolesti, neobvyklé brnění a pálení v místě kousnutí. Máte-li ovšem podezření na nákazu, je nejlepší lékaře vyhledat ihned. Po ošetření rány vám lékař aplikuje vakcínu proti vzteklině, celkem šest dávek v průběhu následujících tří měsíců.

Leptospiróza

Jiným nebezpečným onemocněním, které se může ze psa na člověka snadno přenést, je tzv. leptospiróza. Jde o bakteriální onemocnění postihující vnitřní orgány psa, především játra, ledviny a stěny střev. Pes se nejčastěji touto nemocí nakazí, pokud se napije vody z infikované kaluže, případně pokud zabije nakaženého hlodavce. Na člověka se onemocnění může přenést například poškrábáním od nakaženého zvířete.

Inkubační doba leptospirózy je přibližně jeden až dva týdny. První fáze nemoci se projevuje vysokou horečkou až 40 °C, silnými bolestmi hlavy, svalů a břicha. Po třech až pěti dnech příznaky obvykle vymizí a nemocný se jako by uzdravil. Po několika dnech se ale může u některých lidí objevit druhá fáze nemoci, která se projevuje stejnými příznaky a navíc také bolestí na hrudi, poruchou funkce ledvin a změnou psychického stavu. Nemocný také silně zvrací. Uvnitř těla dochází k napadení jater i ledvin a poruchám srážlivosti krve. Takto probíhající leptospiróza se označuje jako tzv. Weilova nemoc či Weilova žloutenka a může být i smrtelná.

Čtěte také: Máte nevzhledné nohy, popraskané paty a hrubou kůži na nohách? Neutrácejte tisíce korun v salonech. Ta pravá pedikúra může proběhnout i u vás doma. A stačí použít věci, ze kterých běžně vaříte!

Dalším rizikem, především u malých dětí, může být larvální toxokaróza, která je způsobována psí škrkavkou. Vajíčka tohoto parazita jsou vylučována výkaly nakažených zvířat a člověk se může nakazit například při zanedbání hygieny, tedy především nedostatečným mytím rukou při styku se zvířaty. Larvy parazita se poté zachytí ve střevech a dále migrují do jater, plic či oka.

Pokračování článku na předchozí stránce