Čtyřletá Viktorka ještě nikdy sama neseděla u stolu, nezavolala mámě, nezaběhla pro hračku. Od narození žije s vážným vrozeným postižením, které ji připravilo o řeč, o chůzi i o schopnost najíst se bez cizí pomoci. Každý den začíná pro její maminku Veroniku stejně – krmením, přebalováním, polohováním a neustálým hlídáním dívčina stavu. A přesto přišla další rána, která celou rodinu zasáhla do základů.
Oči mluví za vše
Veronika vychovává tři děti. Viktorka je z nich nejmladší a zároveň ta, která potřebuje péči nepřetržitě, čtyřiadvacet hodin denně. „Každý den se snažím porozumět Viky i bez slov, protože ona nekomunikuje řečí – ale její oči vám toho řeknou víc, než byste čekali,“ popsala maminka, která svou dceru přihlásila do sbírky na platformě Donio.
Zatímco vrstevnice Viktorky běhají po hřišti a zkouší první slova, Viky leží, sedí s oporou nebo pozoruje svět kolem sebe pohledem, ve kterém je podle maminky přítomno daleko víc, než si lidé myslí. „Ještě ani nezačala žít tak, jak si každé dítě zaslouží. A přesto každý den bojuje,“ říká Veronika.
Nádor na mozku: rána pro celou rodinu
Jako by nestačilo pečovat o těžce handicapované dítě, osud připravil Veronice vlastní těžkou zkoušku. Prodělala nádor na mozku, absolvovala operaci i radioterapii. Dnes pravidelně dochází na onkologické kontroly a žije v neustálé nejistotě, zda se nemoc vrátí.
„Nevím, kolik času mi ještě zbývá,“ přiznává. „Bojím se, že mi nemoc vezme čas. Bojím se, že nestihnu pro Viky udělat všechno, co chci.“ Přesto se nevzdává – a právě to odhodlání ji pohání dál, i v těch nejhorších chvílích.
Zázrak, který dal rodině naději
Není to poprvé, kdy rodina prosí o pomoc. Díky předchozí sbírce se podařilo zaplatit léčbu kmenovými buňkami – a výsledek překonal všechna očekávání. Viktorka si poprvé v životě dokázala sama sednout.
„Brečela jsem štěstím, protože jsem poprvé viděla, že naděje existuje,“ vzpomíná Veronika na ten okamžik. Pro rodinu, která žije v každodenním boji, to byl zlom. Důkaz, že léčba má smysl a že Viktorčino tělo na ni dokáže zareagovat.
Co Viktorka potřebuje a co by jí to mohlo přinést
Plán léčby, který specialisté doporučují, má tři pilíře. Aplikace kmenových buněk každé tři až čtyři měsíce, delfinoterapie minimálně dvakrát ročně a pravidelné rehabilitace a terapie. Žádná z těchto věcí není hrazena ze zdravotního pojištění v plném rozsahu – rodina proto nemá šanci ji zvládnout bez finanční podpory zvenčí.
Pokud se léčbu podaří zajistit, lékaři věří, že by Viktorka mohla jednou chodit, naučit se komunikovat a dosáhnout alespoň částečné samostatnosti. To jsou cíle, které se zdají vzdálené – ale první sezení na vlastní sílu ukázalo, že nejsou nedosažitelné.
Jak pomoci
Veronika v popisu sbírky nežádá o nic víc, než o šanci. „Nežádáme o luxus ani o jistotu. Prosíme jen o šanci pro Viky,“ napsala. Peníze vybrané prostřednictvím platformy Donio půjdou výhradně na Viktorčinu léčbu. Odkaz na sbírku najdete na webu Donio.cz.
Zdroj: tn.nova.cz
