Brány Národního divadla se dopoledne 20. října otevřely pro veřejnost ve 10:30, pieta začala v 11 hodin. Přišly stovky fanoušků, přátel i kolegů, aby se naposledy rozloučili s Jiřím Štěpničkou, který zemřel 11. října 2026 ve věku 79 let. Pro muže, jenž v Národním divadle strávil více než půl století, to bylo jediné možné místo rozloučení.
Ředitel divadla otevřel pietu vzpomínkou na jejich přátelství
Jako první promluvil generální ředitel Národního divadla Jan Burian. Připomněl Štěpničkovu rodinnou vazbu na tuto scénu a vypočítal – byť jen namátkou – role, kterým diváci tleskali po celé desítky let. Nevynechal ani zmínku o tom, že zjevný Štěpničkův talent byl za socialismu něčím, co se „neodpouštělo“.
Burian přiznal, že si s hercem nebyli vždy za všech okolností zajedno. „Občas jsme se neshodli… Ale Jiří věřil v sílu kolektivu, kde každý nemusel mít stejný názor, ale osobnosti se vzájemně respektují,“ citoval ho. Ke vzájemnému sblížení podle něj došlo v 90. letech, kdy se formovalo porevoluční divadlo. Po Burianově projevu následovala projekce shrnující Štěpničkovu kariéru.
Vladislav Beneš: Čtyřicet let v jedné šatně a přátelství na celý život
Herec Vladislav Beneš vzpomínal na společné soužití v šatně, které trvalo plné čtyři dekády. Popsal Štěpničku jako člověka laskavého a ochotného – třeba i tehdy, když mu pomohl opravit auto. Zmínil také jeho silné rodinné zázemí, především vztah k manželce Janě.
„Věřím, že už jste zase spolu,“ řekl Beneš s tím, že Jana Štěpničková zemřela v roce 2022. Pár byl spolu téměř šedesát let. Beneš zavzpomínal i na věci zdánlivě malé – nekonečné diskuse v zákulisí, mariáš, holubi, chalupa – a na to, že Štěpnička svou laskavost k druhým dával najevo velmi osobitým způsobem.
Taťjana Medvecká prozradila, jak mu v divadle říkali
Po Benešovi přišla na jeviště Taťjana Medvecká. Poděkovala Štěpničkovi za radost, kterou jí během společného angažmá v Národním divadle přinášel, a ocenila jeho výjimečnou práci pro dabing. „Říkalo se mu Štěpňa,“ prozradila a dodala, že byl na práci vždy bezvadně připraven. Její slova doplnila audioklipy z textů, které herec namluvil – hlas, který fanoušci znali mimo jiné jako hlas Harrisona Forda.
Čestná stráž a herecké ikony v první řadě
U rakve stála čestná stráž. Mezi přítomnými byl vidět například Petr Štěpánek a Zlata Adamovská. Národní divadlo se proměnilo v místo tiché důstojnosti – přesně takové, jaké si herec s jeho kariérou zasloužil. Od roku 1975 zde vytvořil téměř stovku rolí klasického i současného repertoáru, jeho poslední rolí na tamním jevišti byl Starý Manya v dramatizaci Čapkova Hordubala.
Štěpničkova vazba na Národní divadlo byla doslova rodinná. Jeho matka Jiřina Štěpničková (1912–1985) tu hrávala od roku 1930, první roli dostala v pouhých šestnácti letech. Po roce 1948 se sem však už nikdy nevrátila – byla zatčena v roce 1951 při provokaci Státní bezpečnosti, když se pokoušela opustit komunisty ovládané Československo, a nesla tehdy malého Jiřího v náručí. Soud jí v prosinci 1952 vyměřil patnáct let vězení, propuštěna byla na amnestii v roce 1960. Hrozil jí přitom i trest smrti, který žádali někteří její kolegové.
Jiří Štěpnička se mezitím ocitl nejprve v dětském domově, poté v péči otce, výtvarníka Jana Samce. Pohnuté osudy celé rodiny zpracoval režisér Viktor Polesný v televizním filmu Past z roku 2020.
Kariéra táhnoucí se od Londýna po Thálii
Štěpnička se narodil v Londýně a za kmotra mu byl Jan Masaryk. DAMU absolvoval v roce 1969, prošel angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové i ve Státním divadle v Brně. Za roli v inscenaci Blackbird (2010) získal v roce 2011 divadelní Thálii. V dabingu byl stejně výjimečný: v roce 2002 obdržel Cenu Františka Filipovského za nadabování Mela Gibsona ve filmu Po čem ženy touží, v roce 2023 pak ocenění za celoživotní herecké mistrovství v dabingu. Diváci ho znali také ze seriálu Gottwald, z filmu Ve stínu nebo z Ordinace v růžové zahradě.
Manželka Jana mu dala dvě děti – dceru Juditu a syna Jakuba. „Odešel kamarád a vynikající herec, jehož osud je obrazem našich pohnutých moderních dějin,“ řekl Jan Burian krátce po Štěpničkově smrti. „Budeme na něj velmi vzpomínat.“
Zdroje: idnes.cz, novinky.cz
