Josef Kemr byl známý nejen svým talentem, ale také svým složitým osobním životem. Narodil se do rodiny, kde hrála důležitou roli víra, a od mládí se formoval jako člověk s hlubokými duchovními hodnotami. Jeho životní cesta však nebyla jednoduchá, a to zejména v oblasti mezilidských vztahů a hledání lásky. Kemr byl mužem, který toužil po silném emocionálním spojení, ale zároveň se potýkal s překážkami, které mu bránily v dosažení štěstí.

Věřící muž s duší romantika

Kemr byl od mládí vnímaný jako hluboce věřící člověk. Tato víra mu dodávala morální autoritu, ale zároveň mu bránila navazovat blízké vztahy se ženami. Jeho pověst jako muže s vážným přístupem k životu odrazovala mnohé potenciální partnerky. I přesto, že byl oblíbený a zábavný, jeho plachost vůči ženám byla znatelná. V jeho srdci však stále hořela touha po velké lásce, která by mu přinesla štěstí.

Kemrova největší láska byla vdaná žena, která se však nikdy neodvážila opustit svého manžela. Tato situace ho zanechávala v emocionálním zmatku, avšak jeho hledání lásky pokračovalo. V roce 1951 se jeho osud spojil s hereckou kolegyní Evou Fouskovou, která byla o jedenáct let starší a měla syna. Tento vztah vzbudil mezi jejich známými smíšené reakce, protože spojení mezi pravověrným křesťanem a zarytou komunistkou bylo pro mnohé překvapující.

Diskuze o víře a politice

Manželství mezi Josefem a Evou bylo poznamenané vášnivými diskuzemi o náboženství, politice a filozofii. Oba partneři měli silné názory a rádi si vyměňovali myšlenky. Tato intelektuální výměna byla pro oba velmi důležitá a dávala jejich vztahu hloubku. Zatímco Josef se snažil udržet svou víru, Eva byla přesvědčená o výhodách komunismu, což vedlo k mnoha zajímavým debatám.

Když Eva v roce 1977 tragicky zemřela, Kemr se ocitl v hluboké krizi. Jeho víra byla otřesená a on se snažil najít odpovědi na otázky, které mu zůstávaly bez odpovědi. V té době se rozhodl prozkoumat alternativní duchovní cesty, což ho přivedlo k spiritualismu.

Hledání duchovních odpovědí

Kemrova touha po spojení s Evou ho přivedla k duchovním seancím, kde se snažil navázat kontakt s její duší. Tato zkušenost pro něj velmi osobní a citlivá. Květa Fialová, jeho kolegyně, uvedla, že Kemr své duchovní hledání nikde veřejně neventiloval, protože to bylo v rozporu s jeho vírou. Přesto se snažil najít uklidnění a odpovědi na své otázky prostřednictvím médií.

Duchovní seance mu přinesly určité uklidnění a otevřely mu nové obzory. Fascinace tajemnem a záhadami se stala součástí jeho života. I když se jeho víra v Boha nezměnila, Kemr se snažil vyrovnat s bolestí ztráty a hledal útěchu v alternativních duchovních praktikách.

Odpor k odpuštění

Jedním z nejvýraznějších rysů Kemrovy osobnosti byla jeho neschopnost odpouštět. Tato vlastnost mu způsobila ztrátu blízkého přítele, Rudolfa Hrušínského, s nímž se přátelil od roku 1942. Jejich přátelství bylo silné, sdíleli spolu nejen pracovní, ale i osobní život. Společné víkendové výlety a rybaření byly pro oba muže příjemným únikem od každodenního shonu.

Nicméně, situace se změnila, když Hrušínský jednou v žertu plácl Mariku Skopalovou, Kemrovu přítelkyni, přes zadek. Tento nevinný žert vyústil v konflikt, který vedl k roztržce mezi oběma muži. Kemr, neschopný odpustit, se od Hrušínského distancoval, což vedlo k tragickému konci jejich přátelství.

Láska k Marice

Marika Skopalová, o čtvrt století mladší než Kemr, se stala důležitou součástí jeho života. I když se nikdy nevzali, jejich vztah byl plný porozumění a lásky. Kemr se snažil být dobrým partnerem a pomáhal jí s výchovou dcery. Jejich spojení bylo založené na vzájemné podpoře, což Kemrovi přinášelo radost a útěchu.

Marika se stala pro Kemra nejen partnerkou, ale i důvěrnicí, se kterou mohl sdílet své myšlenky a obavy. Jejich vztah byl naplněný láskou, ale také stínem jeho minulosti a neschopností odpouštět. I přesto, že se Kemr snažil být lepším člověkem, jeho vnitřní boj s emocemi a bolestí ztráty ho stále pronásledoval.

Odkaz Josefa Kemra

Josef Kemr za sebou zanechal významný odkaz nejen jako herec, ale i jako člověk, který se snažil vyrovnat se svými vnitřními démony. Jeho život byl plný lásky, ztrát a duchovního hledání. I když se snažil najít odpovědi na otázky, které ho trápily, jeho neschopnost odpouštět mu bránila v plném prožitku štěstí.

Duchovní seance, které navštěvoval, mu pomohly najít určité uklidnění, avšak jeho vztah k víře a lásce zůstával složitý. Kemrova cesta byla plná paradoxů, které odrážely jeho vnitřní boj. Jeho příběh je připomínkou toho, jak důležité je umět odpouštět a hledat lásku, i když se zdá, že je to nemožné.

Zdroj: Kinotip2.cz