Všechny děti po celém světě si zaslouží lásku a něhu. Jsou to nejkřehčí stvoření a měli bychom se k nim tak chovat. Matka je pro ně nejdůležitějším člověkem na světě a pokud jim ona neumí lásku dát, dítě svým způsobem vnitřně trpí. Jsou děti, které
matku nikdy nepoznali.

Děti, kterým city, lásky, pozornost a péče chybí vyrůstají ve strachu a sami proti vnějšímu světu. Musí si tak vybudovat důvěru sami k sobě, protože se bojí věřit někomu jinému. Proto tady měla být jejich matka.[hana-code-insert name=’google‘ /]

Čtěte také: Starší matka si vzala hypotéku, aby zaplatila synovy studium: Ten ji místo nechal bez domova téměř na ulici – stal se ovšem boží zázrak

V jednom ze sirotčinců v zahraničí došlo k pozoruhodnému bříběhu, kam když přijdete, tak ihned pochopíte, jak jsou děti závislé na tom, kdo a jak se k ním chová. Jde hlavně o dospělé osoby, které jsou v sirotčincích s dětmi v kontaktu.

Ti, kteří se zajímají o charitu a jiné dobročinné akce, tak do sirotčinců přinesou co je třeba a zas odejdou. Ale jsou i takoví kteří s dětmi tráví mimo jiné i hodně času, snaží s nimi komunikovat nebo si společně zahrát nějaké hry. Bohužel vždy jen na kratší dobu,
a tak jsou děti nuceny si vystačit v dětských domovech sami nebo s vychovatelkami.

Co se týká malých miminek, u nich jsou návštěvy úplně minimální. Jelikož neumí mluvit, lidé s nimi netráví tolik času jako s dětmi, se kterými už je možnost navázat nějaký ten rozhovor.

V tomto případě přišel jeden den muž do sirotčince a snažil se navštívit oddělení s dětičkami. Bylo zde asi 100 postýlek, aleneuvěřitelné ticho. Toto absolutní ticho ho vyvedlo z míry, protože miminka nevydali ani hlásku. Některé spali a jiné se jednoduše dívali a mlčeli.  Pro někoho, kdo tento sirotčinec navštívil poprvé, bylo toto ticho opravdu nepřirozené.[hana-code-insert name=’Dole‘ /]

Zdravotní sestra mu vysvětlila, že když se k nim miminka dostanou, zpočátku hodně pláčou, ale po několika hodinách, dnech a týdnech začínají přestávat
a jsou opravdu tichá. Asi z toho důvodu, jakoby věděla, že k ním nikdo nepřijde.

Pláč se totiž projevuje ve většině případů jen u člověka. U dodspělých se pláč projevuje jako důsledek dlouhotrvajícího nervového napětí. Děti zas slzami reagují na bolest. Děti v dětských domovech se pláč nějak odnaučily, protože mají někde v podvědomí, že
na něj stejně nikdo neodpoví.