Chodec patří mezi nejzranitelnější účastníky silničního provozu, to ale rozhodně neznamená, že pro něj pravidla neplatí. Právě naopak. Zákon stanovuje řadu povinností, na které lidé při každodenní cestě do práce, obchodu nebo na zastávku často ani nepomyslí. Chyba přitom nemusí skončit pouze domluvou policisty nebo pokutou. Pokud chodec svým jednáním způsobí nehodu, může řešit náhradu škody, správní řízení a v těch nejzávažnějších případech dokonce trestní odpovědnost. Připomeňme si proto pravidla, která mohou nepozorného chodce nepříjemně překvapit.

Chodcem není jen pěší

Pojem chodec zahrnuje podle pravidel silničního provozu mnohem širší skupinu lidí, než by se na první pohled mohlo zdát. Vedle člověka, který jednoduše kráčí po ulici, sem patří například osoba tlačící dětský kočárek, sáňky, invalidní vozík či ruční vozík do stanovené šířky. Za chodce se považuje také člověk na kolečkových bruslích či lyžích, osoba používající vozík pro invalidy nebo někdo, kdo vede jízdní kolo, malý motocykl či psa. Pozor však na koloběžku. Tu pravidla pro účely zákona považují za jízdní kolo, takže její uživatel musí počítat s odlišným režimem.

Přednost není bezpodmínečná

Jedním z nejrozšířenějších omylů zůstává přesvědčení, že člověk stojící u přechodu může jednoduše vstoupit před přijíždějící automobil a řidič se musí za každou cenu přizpůsobit. Tak jednoduché to není. Ani na přechodu bez světelné signalizace nemá chodec absolutní přednost. Před vstupem do vozovky musí sledovat provoz a zohlednit rychlost i vzdálenost přijíždějících vozidel. Nesmí vstoupit do silnice takovým způsobem, aby řidiče donutil k prudkému brzdění nebo náhlému manévru. Právě několik sekund nepozornosti tak může rozhodnout nejen o případné pokutě, ale především o zdraví všech zúčastněných.

Chodník má jasnou přednost

Pokud má chodec k dispozici chodník nebo stezku určenou pro pěší, má ji k chůzi využívat. Ani pohyb po samotné komunikaci totiž neprobíhá podle libovolného rozhodnutí člověka. Zvláštní pravidla platí například pro osobu, která vede jízdní kolo nebo přenáší rozměrný předmět schopný ohrozit ostatní účastníky provozu. Odlišný režim mají také organizované skupiny a průvody. Zdánlivá maličkost, jako je výběr nesprávné strany vozovky, se proto může změnit v dopravní přestupek. Zákon zkrátka počítá s chodcem jako s plnohodnotným účastníkem provozu, který má nejen práva, ale také konkrétní povinnosti.

Padesát metrů může rozhodovat

Pravidla poměrně přesně určují také způsob překonávání silnice. Jestliže se v blízkosti nachází přechod pro chodce, nadchod nebo podchod, člověk jej nemůže bez dalšího ignorovat. Pokud je takové místo vzdálené méně než 50 metrů, musí ho využít. Tam, kde vhodné místo k přecházení není, má vozovku překonat kolmo k její ose a především se přesvědčit, že může bezpečně přejít. Zakázané je rovněž překonávání zábradlí a dalších zábran, které mají chodcům bránit ve vstupu do nebezpečného prostoru. Riskantní zkratka přes silnici tak může kromě ohrožení života znamenat také problém s policií.

Ve tmě musí být člověk vidět

Samostatnou kapitolou jsou reflexní prvky, jejichž význam někteří lidé stále podceňují. Pokud se chodec mimo obec za snížené viditelnosti pohybuje po krajnici nebo při okraji vozovky v místě bez veřejného osvětlení, musí použít prvek z reflexního materiálu. Ten musí umístit tak, aby jej ostatní účastníci provozu dokázali včas rozeznat. Povinnost se netýká pouze hluboké noci. Sníženou viditelnost může způsobit také mlha, hustý déšť, šero nebo jiné nepříznivé podmínky. Reflexní páska či jiný dobře viditelný doplněk přitom stojí jen zlomek toho, co mohou člověka stát následky střetu s vozidlem.

Pokuta může přijít rychle

Chodci sice nedostávají trestné body jako motoristé, finanční sankce se jim však rozhodně nevyhýbají. Mezi typická provinění patří například vstup do vozovky na červený signál, ignorování přechodu vzdáleného méně než 50 metrů, nebezpečné vkročení před přijíždějící automobil nebo chůze v rozporu s pravidly. U některých těchto přestupků může pokuta na místě dosáhnout až 2 000 korun, zatímco další porušení pravidel mohou úřady řešit ve správním řízení. V méně závažných případech může vše skončit domluvou, spoléhat na shovívavost policistů se však rozhodně nevyplatí.

Nehoda může být pořádně drahá

Mnohem vážnější situace nastává ve chvíli, kdy porušení pravidel nezůstane pouze u přestupku a chodec způsobí dopravní nehodu. V takovém případě může nést odpovědnost také za vzniklou škodu. Nemusí přitom jít o zanedbatelnou částku. Poškozený automobil může vyžadovat opravu karoserie, světlometů či čelního skla a do hry mohou vstoupit také náklady spojené se zraněním jiné osoby nebo její ztrátou na výdělku. Pomoci může pojištění občanské odpovědnosti, lidově označované jako pojistka na blbost, pokud konkrétní událost spadá do podmínek sjednaného pojištění.

V krajním případě hrozí soud

Nejzávažnější následky mohou nastat tehdy, když chodec svým nebezpečným jednáním způsobí těžké zranění nebo dokonce smrt jiného člověka. Typickým příkladem může být náhlé vběhnutí do vozovky, přičemž situaci může ještě zhoršit například alkohol. Vedle řešení přestupku a náhrady způsobené škody pak může přijít také trestní řízení. Podle okolností může jít například o ublížení na zdraví z nedbalosti nebo usmrcení z nedbalosti a v úvahu může připadat i trest odnětí svobody. Představa, že odpovědnost při střetu automaticky nese řidič automobilu, proto může být pro chodce velmi drahým omylem.

Zdroj: Denik.cz