Pavel Nový je zpátky v Rehabilitačním ústavu Kladruby – v místě, které pro něj před devatenácti lety znamenalo doslova návrat do života. Osmasedmdesátiletý herec se tam tentokrát nepřijel podívat jako host slavnostních akcí, ale jako řadový klient. Důvod řekl na rovinu deníku Aha!: začal několikrát denně padat.
„V Kladrubech mě naučili, jak se mám zvedat. Přesně jako malé dítě,“ popsal Nový, proč znovu zabalil kufr a přijel si dát pořádně do těla na rekondičním pobytu. Nejraději prý tráví čas ve vodě – cvičení v bazénu si užívá ze všeho nejvíc.
Před devatenácti lety ho tu postavili na nohy
Pro herce nejsou Kladruby jen tak nějaký ústav. Před bezmála dvěma dekádami tam přijel po boji se západonilskou horečkou, která ho kompletně ochromila. Personál a rehabilitační tým ho tenkrát dostali z postele zpátky mezi lidi. Od té doby o Kladrubech mluví jako o zázraku a rok co rok se sem vrací i na tradiční Kladrubské La Manche – vytrvalostní plaveckou štafetu, kterou pacienti spolu se zaměstnanci symbolicky „přeplavou“ známý průliv.
Pády, které nešlo přehlížet
Pravý důvod aktuálního pobytu ale není ceremoniální. Nový přiznal, že mu tělo v poslední době přestává sloužit tak, jak by potřeboval. „Třikrát denně padám,“ zmiňoval už dříve – a právě proto přijel znovu trénovat základní pohyby, které většina lidí bere jako samozřejmost. Vstát ze země. Udržet rovnováhu. Nespoléhat na to, že vždycky někdo přiběhne.
Herec o svém stavu mluví bez sebelítosti. Právě tahle otevřenost z něj v ústavu dělá něco jako neoficiální maskota. Ostatní pacienti se na něj dívají a říkají si, že když se postavil on, zvládnou to taky.
Vzor pro ostatní pacienty
„Když naučili chodit jeho, naučíme se to i my,“ opakují v Kladrubech nováčci. Nový z toho má radost a snaží se lidem sílu vracet. Během jeho aktuálního pobytu ústav slavnostně otevíral bezbariérový park Harmonie, určený k odpočinku a terapii, a herec se s chutí chopil mikrofonu.
„Tady nás spojuje společný osud, ale každého z nějakého jiného důvodu,“ řekl přítomným. Přesně tenhle přístup si ho zamiloval i lidé, kteří ho znali jen jako zvukaře Pepu Bednáře z filmu S tebou mě baví svět.
Dudlík od dcer a černý humor
O svém boji s nemocí dokáže Nový mluvit i s nadhledem, který málokdo v jeho situaci najde. Když vzpomínal na výročí, kdy mu virus obrátil život vzhůru nohama, rozesmál se: „Na první výročí mi dcery daly dudlíka, pak jsem dostal flašku s dudlíkem, pak ještě něco a pak už toho nechaly. Možná letos dostanu novou občanku.“
Vysvětluje, že se tenkrát prostě nevzdal, protože jiná možnost nebyla. „Prostě vám nic jinýho nezbývá, když nechcete skončit na vozíku nebo v posteli čumět do stropu,“ prohlásil.
K eutanazii má jasný postoj
Padla i otázka, jestli by v nejtěžších chvílích uvažoval o eutanazii. Odpověď byla typicky novácká – bez servítků a s trpkým humorem. „O eutanazii se tady bohužel pořád akorát kecá, to bych musel jet za těžký peníze do Francie nebo Švýcarska. A na to nemám,“ podotkl herec.
V Česku zůstává asistovaná smrt tématem, o kterém se pravidelně mluví, ale zákon se nehýbe. Pro pacienty s vážnými zdravotními potížemi tak zůstávají jen dvě cesty: buď bojovat dál, jak to zvládá Nový, nebo si zahraniční cestu zaplatit z vlastní kapsy.
Rekondiční pobyt v Kladrubech není záležitost na pár dní. Herec tam zůstává tak dlouho, jak bude potřeba, aby zase pevně stál na nohou. A i když sám sebe označuje jen za jednoho z klientů, pro spolupacienty i personál je někým víc – důkazem, že se dá vrátit i odtamtud, kde už to nikdo nečeká.
}]
Zdroj: ahaonline.cz
