Těžký osud nemusí mít jenom lidé, ale také zvířata. My lidé si kolikrát myslíme, že jenom my trpíme, a že jenom nám se dějí krutosti. Není tomu rozhodně tak. Zvířata jsou také bytosti, které cítí bolest, a to mnohdy silnější než my lidé. Tu bolest jim téměř vždy přinášíme právě my lidé, což je na tom to nejhorší. Příkladem mohou být taková jatka nebo stručně řečeno způsob, s jakým zacházíme se zvířaty pro náš vlastní užitek. Zabíjíme a krutě ubližujeme zvířatům. Naštěstí umí život zasáhnout a občas i zvíře zachránit. Nevíme, kdo tomuto psovi ublížil, ale víme, že díky jedné ženě dostal druhou šanci na šťastný život. Toto je příběh o Ralphovi, německém ovčákovi.
Pes jménem Ralph
Jednoho krásného dne se v jednom z psích útulků hlavního města Velké Británie objevil pes. Byl to německý vlčák a jmenoval se Ralph. Bohužel se nacházel v kritickém stavu a pohled na něj byl opravdu smutný. Ihned byl ošetřen a odborně zkontrolován, zda není nemocný. Veterináři u něj našli infekci, oční a ušní choroby, a dokonce silné poškození kůže. Právě na kůži měl obrovské kožní vředy, které dělaly veterinářům velké obavy.
Jen kost a kůže
Pejsek byl navíc téměř celý plešatý a jeho tělo připomínalo psí kostru. Samá kost a kůže znamenaly, že musel trpět obrovským hladem. Není divu, když se bezmocně potuloval sám po městě. Pracovníci útulku se ho ujali a po celý měsíc se o něj nepřetržitě staraly a střídaly se u něj po směnách. Po měsíci se pejsek začal vzpamatovávat. Jedna z dobrovolnic, která v útulku pomáhala, 60letá Wendy, se rozhodla, že si pejska vezme k sobě.
Změnil ji život
Dala mu celé své srdce a k nešťastnému psovi si našla silné pouto. Tento nádherný pes Ralph ji přinesl mnoho lásky a náklonnosti, jako nikdo jiný. Je to skvělý společník a Wendy je nesmírně šťastná, že ho objevila. I když se zpočátku lidí bál, zřejmě mu předtím někdo hodně ubližoval, změnil ji život. Příběh Ralpha tak skončil velmi šťastně.
