Malý pětiletý syn přijde za otcem a ptá se ho na zdánlivě jednoduchou otázku:

Tati, co je to ta politika?

Otec chvilku přemýšlí: „Jak by sem ti to jen vysvětlil“
Za chvilku otec pokračuje „To máš jako třeba u nás doma. Je jsem ztělesnění kapitalismu, vydělávám peníze a nosím je domů, abychom měli co jíst, pít, ty jsi měl hračky a všechno potřebné. No a naše maminka, to je vláda. Ta mi vždycky ty peníze sebere, něco si nechá pro sebe a zbytek rozdělí na ty věci, které potřebujeme, to je to jídlo, hračky a takové věci.
Naše chůva zastupuje dělnickou třídu, ta jednoduše pracuje a my ji necháváme něco z těch peněz, které maminka rozděluje. Dědeček, to je zase odborář. Ten se stará o to, abychom chůvě nedávali málo peněz, protože se mu líbí a má ji rád.“
Tatínek se odmlčí a pokračuje:

„Ty jsi lid. Všechno, co děláme, děláme pro tebe. No a tvůj malý bratr, ten je naše společná budoucnost.“

Syn se na chvíli zamyslí a potom odpoví: „Pořád tomu ještě moc nerozumím. Zkusím o tom přes noc popřemýšlet.“
Když se synek snaží večer usnou a přemýšlí o tom, co mu otec vyprávěl, vyruší ho nepříjemný zápach. Zjistil, že se jeho malý bratříček pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Synek zjistí, že v posteli spí jenom maminka a ta vůbec nejde vzbudit.
Zajde tedy do pokoje chůvy, kde vidí tatínka, jak si zrovna užívá s chůvou. Nikdo si ho však nevšimne, a proto vesele pokračují dál.
Když se chlapec otočí, zjistí, že za rohem šmíruje otce a chůvu dědeček. Ten si malé postavy v šeru taktéž nevšimne, a tak chlapec pokračuje zpátky do postele.
Následující ráno se otec ptá syna: „Tak co, promyslel sis to? Už víš, co je to politika?“
Chlapec otci smutně odpoví: „Vím, ale všechno je trochu jinak, než si mi včera vysvětloval.“

Čtěte také: Česko čekají intenzivní bouřky a nástup vlny veder: Teploty se vyšplhají až na 34 stupňů Celsia.

„A jak to tedy podle tebe je?“ ptá se otec.

„Kapitalismus podle mě zneužívá dělnickou třídu. Odbory s tím nic nedělají a jen přihlížejí. Vláda, ta si v klidu spí a lid, ten je na posledním místě a nikdo si ho nevšímá. No a naše společná budoucnost, ta mezitím leží ve sračkách.“