Posmrtný život? Neurolog z Harvardu potvrzuje jeho existenci!

Existuje poznání mimo vědecké badání a učené knihy? Doktor Eben Alexander je neurochirurg, který věřil jen ve vědecký základ a prokázané lékařské znalosti. O tajemství nevědomí a možnosti posmrtného života pochyboval stejně jako ostatní vědci. Až do okamžiku, kdy onemocněl zánětem mozkových blan a osm dní strávil v kómatu, kdy byl jeho mozek zcela neaktivní. Sám se vydal na pouť nevědomí a zažil neskutečné věci, o kterých napsal knihu.

Věřil jen ve vědu

Dr. Eben Alexander vyrůstal v lékařské rodině, jeho otec byl neurochirurg, on sám se jím stal také a celý život byl skeptický k jiným názorům než vědecky podloženým. Nebyl ani věřící, protože existenci Boha nešlo pomocí vědeckých parametrů prokázat, obdobně jako život po smrti nebo tajemství duše po smrti fyzického těla. Stačila však osobní zkušenost, kdy upadl na osm dlouhých dní do hlubokého kómatu a názor změnil. Své zážitky z putování vesmírem a setkání s nebem popsal v knize „Jaký je život po životě“. Kniha se stala bestsellerem, protože stojí na vlastní zkušenosti lékaře, jehož nevědomí se dotklo nebe.  

Člověk jako „biologický robot“

Jak se stane, že vědecký skeptik bez víry v Boha a se silným materialistickým zaměřením změní názor na fungování mozku? Sám do svého onemocnění věřil, že vědomí je pouhou biochemickou iluzí, kterou vytváří fungováním vlastní mozek. Byl zajedno s názorem fyzika Stephena Hawkinga, který měl tělo za „biologického robota“, který nemá vědomí nebo svobodnou vůli. Jako neurochirurg na Harvardově univerzitě byl k tomu obklopený stejně zaměřenými kolegy, kteří sdíleli názor na fungování mozku a tělo jako takové, kdy smrtí vše končí.

Čtěte také: Tuto sobotu přibylo 3955 nakažených

Na smrtelné posteli

Nebýt onemocnění, dr. Alexander by názor nezměnil. Ale v roce 2008 onemocněl vážnou infekcí E. coli, kdy po dobu osmi dní ležel se zánětem mozkových blan v kómatu a nikdo nevěřil, že by se ještě mohl uzdravit. Jeho stav byl navýsost vážný, 97 % pacientů s touto diagnózou, kdy infekce postihne mozek, umírá. Dr. Alexander byl také na cestě, kdy jeho nevědomí opustilo tělo, přičemž během putování vesmírem zažil nevšední, a pro většinu z nás nepředstavitelné zážitky. Nakonec se ale vrátil do svého fyzického těla zpět a zázračně se uzdravil. O svých zkušenostech pak napsal knihu, která má jasné poselství: „Nebe existuje!“

Nulová mozková aktivita vlivem infekce E. coli

Jsou jeho zážitky opravdové, nemůže se jednat jen o sny, které se mu zdály během jeho hlubokého kómatu? Dr. Alexander onemocněl bakterií E. coli, infekce zasáhla mozek včetně míšního moku a vnějšího mozečku. Poté, co jej sužovaly křeče včetně svalových upadl do bezvědomí. Při životě byl udržován pomocí přístrojů zajišťujících mimotělní oběh, všechna vyšetření mozku navíc prokazovala nulovou aktivitu. Z pohledu lékařů tak bylo otázkou hodin nebo několika málo dní, kdy zemře. Byl ve vegetativním stavu a šance na uzdravení byla mizivá.

Posmrtný život existuje

Doktor Alexander se během dnů v kómatu dostal do vesmíru, kde ve srovnání s pozemským životem, jsou zážitky fenomenální. Putování je duše bylo dokonce natolik skutečné, že měl pocit, že jeho fyzický život je pouhým snem. V posmrtném životě navíc podle doktora Alexandera neexistuje čas, vědomí se může pohybovat volně a dimenze se zdá věčná. K tomu jej obepínala nekonečná ryzí láska bez zla, jaké známe v našem pozemském životě. Naopak peklo je pod zemí s démony a nekonečnými muky, kam pouze nahlédl, protože jej andělské bytosti doprovodily do nebe.

Země jako místo na zkoušku

Při svém putováním nebem nepotřeboval mluvit, protože se domlouval telepaticky a všeobjímající láska bez zla jej přiměla přemýšlet o roli na zemi, kdy je život jako takový zkouškou Stvořitele pro rozeznání dobra od zla. I proto je lidský život na Zemi doprovázen zlem, podvodem a nevědomostí. Život na zemi je pro duše velkou výzvou, při narození do lidského těla jsou zbaveny předchozích vzpomínek a musí projít zkouškou, kdy vítězí láska, soucit a poznání.

Skutečná existence je protkána dobrem

Dojde po smrti k soudu, kdy zlí, sobečtí a materialističtí chamtivci budou posláni do temnoty, zatímco ti, co obstáli se dostanou do nebe? Podle doktora Alexandra tomu tak je, sám se stal na základě svého prožitku silně věřícím člověkem, kdy našel útěchu v kostele. Tam při sedávání v lavici a probleskávání světel z barevných vitráží má totiž obdobné pocity jako při svém putování v době kómatu. Život jako takový je navíc pouhým okamžikem ve srovnání dalšího posmrtného života, který je věčný. Duše, naše nevědomí, dokáže navíc mnohem více než to, co pomocí svého konání předvádí v lidském životě pomocí lidského mozku. Inteligence a kreativita sahá daleko za lidské tělo a Zemi jako takovou.

Existence multidimenzionálního světa

Při svém putování mimo své fyzické tělo se setkal doktor Alexander i s multidimenzionálním světem, který bývá znázorněn už v malbách starověkých civilizací. Skeptici, včetně vědců, však tomuto setkání s nebem nevěří, protože odporuje kultu vědy a současným vědeckým výzkumům, kdy je tělo „objekt“ s biochemickými mozkovými funkcemi. O materialistický pohledu na vesmír jsou navíc přesvědčeni do té míry, že se jedná o druh náboženství, kdy mysl stejně jako efekt placeba neexistuje. O to méně jsou pro tyto vědce reálné jiné psychické jevy, jako jsou předtucha nebo předvídání budoucnosti.

Věda a spiritualita ruku v ruce?

Pro to, co zažil dr. Alexander, neexistuje žádné vědecké vysvětlení, proto je také jedním z mála, kdo věří, že věda a spiritualita mohou koexistovat. Sám je totiž vědec a lékař. Patří však k menšině, byť může dr. Alexander i vzhledem ke svým lékařským znalostem patřit k nejautentičtějším svědkům o posmrtném životě. O svých zkušenostech se podělil s širokou veřejností ve svých knihách, které byly přeloženy do mnoha světových jazyků, včetně českého.