Ve věku 94 let dnes zemřela Viola Stern Fischerová, kterou všichni znají i z titulu knihy – Mengeleho dívka. Neuvěřitelný příběh jejího života se dostal do povědomí zejména prostřednictvím reportérky Veroniky Tóthové Homolové.

Viola se narodila v Lučenci v roce 1922. Jelikož pocházela ze židovské rodiny, její život nebyl už od začátku jednoduchý. Rodina si prošla psychickým nátlakem, ztrátou majetku, vyloučením ze společnosti. Během holocaustu byla vyvražděna téměř celá její rodina. To však nebylo nic ve srovnání s tím, co ji čekalo. Viola pochopila, že ten největší teror nastal, až když vystoupila jako dvaadvacetiletá z vagónu v Osvětimi. Právě v tomto táboře se setkala s doktorem Mengelem.

„Vyhnali nás z vagónu, selektovány. Selektoval nás doktor Mengele. On stál při rampě, měl esesáckého uniformu, černé rukavice, bílý plášť, esesáckou čepici, zvedla se rampa a rukou ukazoval. Doleva, doprava. Bez problémů. Nezeptal se nikoho. Já jsem se dostala na stranu smrti a pak se podíval na mě, volal mě zpět, šli jsme s maminkou, zeptal se, kolik mám let a když jsem mu řekla, udeřil do mé maminky, která spadla a kutálela se na zemi a mě dal na stranu života. A teď jsem bohužel tu a nenajdu si místo, protože to mě pořád stále pronásleduje. Nemám klidu.“

Čtěte také: Nevěsta se chystala říct své ANO, ale v tu chvíli ji ženich chytl za paži a podíval se na jinou ženu, která ihned… (VIDEO)

[hana-code-insert name=’google‘ /]Viola se stala obětí jeho lékařských pokusů, no přežila. Následky však zůstaly. Musela se léčit, ale lékařské výsledky se postupně zhoršovaly. Stihla porodit dvě dcery, ale pak jí všechny ženské orgány museli odstranit. „Byla jsem Mengeleho dívka. Jedna z mnoha, která musela snést jeho pokusy. Jedna z mála těch, které to přežili. A možná jsem jediná, která ho porazila – on a jeho tým mi dělali věci, po kterých bych už nikdy neměla poznat ten největší dar – držet v náručí vlastní dítě. Porazila jsem je dvakrát. Mám dvě skvělé dcery.“

Byla jsem ve svém životě neskutečně šťastná, i absolutně zlomená. Ztratila jsem velkou lásku, abych pomalu a postupně našla takovou, co přetrvala celý život. Prožila jsem čtyři koncentráky Osvětim, Březinka, Ravensbrück, Buchenwald, Neustadt bei Coburg – továrna Siemens, zorganizovala útěk a pomohla chytit jednu z nejkrutějších dozorkyň z Birkenau.

Přežít hrůzy koncentračních táborů, mluvit o nich a žít ve svých stálých vzpomínkách chtělo skutečnou dávku odvahy. Viola se tak navždy zapíše do historie jako žena, která přežila, utekla a darovala život. Její příběh zůstane svědectvím o tom, co se už nikdy nesmí opakovat!