Chodila kolem něj skoro každý den. Vždy, když šla zaměstnancům koupit kávu do místní kavárny, seděl na prázdném kbelíku a četl si knihu, a přitom žebral o drobné. Byl na ulici pořád, proto o něm věděla, ale neznala jeho osud. Jednou při cestě do kavárny se rozhodla, že se jej zeptá na jeho příběh. Sama Danielle MacDuff ani nevěděla, proč měla potřebu s ním mluvit, když měla sotva volných pět minut. Ale chtěla vědět víc a Brian Bannister jí rád svůj příběh povyprávěl.

Stařík sedící na kbelíku

Jak se stalo, že starý muž sedává na kbelíku a tráví celé dny četbou? Nemá rodinu? A kde přespává? Jak se stalo, že skončil jako bezdomovec? Každý člověk má svůj příběh, málokdo se ale opravdu upřímně zajímá o někoho, kdo vypadá jako bezdomovec. A nejen vypadá, kdo jím opravdu je. Bohužel Brian už přes dva roky pobýval na ulici, osud si s ním krutě pohrál. Naštěstí potkal Danielle, která vlastní místní velkou farmu se zvířaty.

Z pěti minut půl hodina

Když se Danielle zastavila u Briana, aby s ním porozprávěla, měla pouhých pět minut času. nakonec s mužem strávila dalších dvacet pět, protože jeho život byl plný zvratů a nenadálých událostí. Svůj osud dávno přijal takový, jaký byl, rezignoval. Není divu, bylo mu právě šedesát let a už přes dva roky byla jeho domovem kůlna, kde přebýval v třeskutých mrazech. Danielle jeho vyprávění zaujalo a zeptala se, zda chce práci.

Práce na farmě

Hned druhý den jej Danielle zavezla na farmu. A nejen to, vyřídila finanční podporu, aby si mohl dopřát ubytování. Farmářka šla ve své pomoci ještě dále, zajistila, aby Briana ostříhali, sehnala mu přes místní komunitu oblečení.

Nedala mu jen práci, jak se mohlo zdát, ale dala starému muži naději a impuls začít znovu poté, co přišel o dvě ženy. Jedna se zabila v autě, druhá zemřela na rakovinu. Dnes už Brian není sám, je součástí farmy, kde se stará spolu s ostatními o dvě stovky zvířat.