Poslední den roku 2021 měl být pro Veroniku radostný – čekala třetí dceru a těhotenství probíhalo bez jediné komplikace. Během několika minut na porodním sále se ale situace obrátila natolik, že obě málem nepřežily. A to byl teprve začátek.
Porod, na který se nedá zapomenout
Lékaři původně trvali na přirozeném porodu. Stav nenarozeného miminka se ale zhoršoval tak rychle, že skončilo na akutním císařském řezu. „Najednou mě vezli na sál. V tu chvíli nešlo o to, jak Viky přijde na svět – šlo o to, jestli to obě zvládneme. Přístroje pípaly, lékaři pobíhali sem a tam a já věděla, že se děje něco vážného,“ popisuje Veronika. Viktorka se narodila bez pláče, lékaři ji ihned odnesli ze sálu. Veronika mezitím začala ztrácet vědomí. Z toho chaosu si pamatuje jedinou větu: „Doneste miminko mamince, ať si na něj stihne sáhnout.“
Obě nakonec přežily. Co se přesně na sále stalo, Veronika dodnes neví.
Změny, které přišly nenápadně
Doma bylo zpočátku vše v pořádku. Viktorka lezla po čtyřech, smála se, hrála si – vyvíjela se jako každé jiné miminko. Zlom přišel po jednom z povinných očkování. Holčička začala zapomínat věci, které už uměla. Přestala povídat, přestala se zajímat o hračky. Lékař rodinu uklidňoval, že každé dítě má svůj vlastní rytmus. Veronika ale tušila, že jde o víc.
Vyžádala si neurologické vyšetření a magnetickou rezonanci. Výsledek byl jednoznačný – u Viktorky byly nalezeny změny na mozku. Začalo se mluvit o možné dětské mozkové obrně, definitivní diagnóza ale nepřišla dodnes. „Genetická vyšetření jsou v pořádku, pořád pokračuje koloběh dalších vyšetření a hledání odpovědi na to, proč se naší holčičce život tak zásadně změnil,“ říká Veronika.
Pět let a stále bez slov
Viktorce bude brzy pět let. Nechodí, nemluví a nedokáže dát najevo, jestli ji něco bolí nebo co potřebuje. Rodina se o ni stará nepřetržitě, sedm dní v týdnu, čtyřiadvacet hodin denně. Denní program holčičky tvoří rehabilitace, fyzioterapie, ergoterapie a neurorehabilitace.
Velkou naději přinesla terapie kmenovými buňkami. Po první aplikaci si Viktorka dokázala sama sednout. Po druhé začala lézt po čtyřech. „V tu chvíli jsme znovu získali naději, že možná existuje cesta, která jí může pomoci,“ říká Veronika. Terapie ale musí být opakována přibližně každé tři měsíce a jedna aplikace stojí kolem 180 000 korun.
Rána, která přišla navíc
Jako by péče o vážně nemocnou dceru nestačila, lékaři našli nádor na mozku i u samotné Veroniky. Prodělala operaci a radioterapii. Trpí silnými bolestmi hlavy a páteře a každý den žije s nejistotou, zda se nádor nevrátí. Někdy nemá sílu ani vstát z postele – ale ví, že musí. Kvůli Viky, kvůli dvěma starším dcerám, kvůli celé rodině.
Jak rodina přežívá každý den
Bez Veroničiných rodičů, kteří pomáhají se staršími dcerami, by to celá rodina zvládala jen stěží. Zátěž je obrovská – fyzická, psychická i finanční. Přesto se nevzdávají. Viktorka je podle Veroniky velká bojovnice a její pokroky, byť malé, jsou pro celou rodinu tím nejcennějším, co mají.
Komu není lhostejný příběh malé Viky a její maminky, může přispět jakoukoliv částkou přes sbírkovou platformu Donio.
Zdroj: prozeny.cz
