Českou hereckou obec zasáhla ve středu smutná zpráva. Zuzana Fišárková, herečka, která zaujala diváky v kultovních Bakalářích i Četnických humoreskách, zemřela 10. listopadu ve věku 87 let. Naposledy pobývala v Pečovatelském centru Praha 7. Jako první smutnou zprávu zveřejnil Nadační fond Jiřího Menzela, na který se obrátila hereččina blízká přítelkyně Lenka Štanclová.
„Na Nadační fond Jiřího Menzela se obrátila paní Lenka Štanclová s poděkováním a smutnou zprávou o odchodu herečky Zuzany Fišárkové. Ve věku 87 let nás opustila 10. listopadu v Pečovatelském centru Praha 7,“ zveřejnil fond na svém Instagramu. Štanclová, která o Fišárkové pečovala, fondu zároveň poděkovala za jeho podporu: „Vaše práce a podpora starším a nemocným umělcům má nesmírný smysl.“
Z umělecké rodiny přímo na divadelní prkna
Zuzana Fišárková se narodila v roce 1939 do výjimečně tvůrčího rodinného prostředí. Jejím otcem byl akademický malíř Alois Fišárek a mladším bratrem pak známý filmový střihač stejného jména. Talent byl v rodině doslova na každém kroku.
Svou hereckou dráhu zahájila jako externistka v pražském Divadle Rokoko. Odtud zamířila do oblastních scén – hrála v Plzni, Liberci, Příbrami a Hradci Králové. Nejdéle se ale zdržela v Ostravě, kde byla dlouhá léta členkou činohry tamního Státního divadla, dnes Národního divadla moravskoslezského. Zahrála si tam mimo jiné v Cyranovi z Bergeracu nebo ve hře Třináct vůní.
Praha, Divadlo E. F. Buriana a Laterna magika
V roce 1980 se Fišárková vrátila natrvalo do Prahy a stala se členkou souboru Divadla E. F. Buriana. Souběžně hostovala v Laterně magice a postupem času se objevila i na jevišti Divadla Na zábradlí. Za svůj život odehrála stovky rolí v klasickém i moderním repertoáru.
Filmový debut a spolupráce s Jiřím Menzelem
Před kameru poprvé vstoupila koncem padesátých let. Hned její rané snímky patřily k tomu lepšímu, co česká kinematografie té doby nabízela – zahrála si například ve filmech 105 % alibi (1959) nebo Romeo, Julie a tma (1959). Na počátku šedesátých let pak ztvárnila role ve snímcích Václava Kršky Osení a Kde řeky mají slunce (1961).
Výraznou stopu zanechala také v hororovém dramatu Morgiana (1972) a objevila se ve filmech Ustláno na čekankách, Vánice, Povídka malostranská, Císařovy nové šaty nebo Jak básníci přicházejí o iluze. Právě napojení na svět Jiřího Menzela bylo patrně důvodem, proč o jejím odchodu informoval jako první Nadační fond tohoto režiséra.
Bakaláři a další milované seriály
Televizním divákům se Zuzana Fišárková vryla do paměti zejména díky epizodním rolím v seriálech, které dnes mají status kultovních. Kromě Bakalářů se objevila v Kamenném řádu (1975), v Dobrodružství kriminalistiky (1989), v Četnických humoreskách (2001) nebo v Malém pitavalu z velkého města a Strážci duší. Právě Bakaláři a Četnické humoresky jsou seriály, které dodnes opakuje televize a nové generace diváků je stále s chutí sledují.
Podpora fondu pro umělce v nouzi
Přítelkyně a pečovatelka Lenka Štanclová ve svém dopise Nadačnímu fondu Jiřího Menzela vyzdvihla, jak zásadní roli hraje tato instituce v životech starších a nemocných umělců. Fišárková sama byla jejím příkladem – herečka, která zasvětila životu na jevišti a před kamerou desítky let, dožila svých posledních dnů v pečovatelském centru. Fond, který na její odchod upozornil veřejnost, se dlouhodobě věnuje právě podpoře umělců v obdobné situaci.
Zdroje: idnes.cz, novinky.cz, denik.cz
