Miloš Vystrčil znovu rozvířil českou politickou scénu a tentokrát nejde jen o samotnou cestu na Tchaj-wan, ale hlavně o to, jakým způsobem se kolem celé mise zachovala vláda. Předseda Senátu ostře zkritizoval rozhodnutí kabinetu neposkytnout delegaci vládní letoun a varuje, že ve hře nejsou jen politická gesta, ale i zájmy podnikatelů, vědců a lidí z kultury. Spor navíc otevřel další citlivé téma, a to vztah Česka k Číně, Tchaj-wanu i vlastní zahraniční politice.

Cesta navzdory překážkám

Miloš Vystrčil dal jasně najevo, že svou plánovanou misi nevzdá ani ve chvíli, kdy mu vláda odmítla poskytnout letoun, který byl při podobných zahraničních cestách v minulosti běžný. Senátní delegace tak podle něj odletí na Tchaj-wan komerční linkou z Prahy do Tchaj-peje. Právě tento spoj má navíc pro Vystrčila symbolický význam, protože jeho spuštění před třemi lety spojoval i se svým vlastním přispěním. Cestu chce podniknout na přelomu května a června, jenže místo klidných příprav se kolem ní rozhořel ostrý politický konflikt, který z ní udělal mnohem větší téma, než by se na první pohled mohlo zdát.

Podraz a nůž do zad

Předseda horní komory si nebral servítky a rozhodnutí vlády označil za útok, který podle něj nezasahuje jen jeho samotného. Tvrdí, že kabinet tímto krokem zkomplikoval účast celé řadě lidí, kteří se měli mise zúčastnit spolu se senátory. Ve hře totiž nejsou jen političtí zástupci, ale také podnikatelé, lidé z vědy, výzkumu a kultury. Právě jejich přítomnost teď podle Vystrčila visí ve vzduchu. Místo podpory dostali nejistotu a otázku, zda vůbec budou schopní cestu absolvovat. Vystrčil proto mluví o podrazu a noži do zad, protože podle něj vláda oslabuje české zájmy přesně ve chvíli, kdy by je měla naopak posilovat.

Spor o pragmatismus

Velkou část roztržky rozpoutala i slova premiéra Andreje Babiše, který hájil přístup vlády tvrzením, že chce dělat pragmatickou, nikoli hodnotovou zahraniční politiku. Vystrčil takové rozdělení ostře odmítl a zdůraznil, že politika bez hodnot ztrácí směr i důvěryhodnost. Podle něj není možné oddělit pragmatický přístup od principů, na nichž demokratický stát stojí. Tvrdí, že opačný přístup vede k oportunismu, tedy k politice, která sleduje krátkodobý prospěch a otevírá dveře autoritářským režimům. Právě tímto výrokem rozšířil spor z roviny jedné cesty na mnohem širší debatu o tom, co vlastně česká diplomacie chce hájit a komu se ve skutečnosti snaží vycházet vstříc.

Babiš vytáhl milionové argumenty

Andrej Babiš v neděli Vystrčilovu cestu zlehčil slovy, že jde o výlet za miliony korun. Tím ještě víc přilil olej do ohně a posunul spor do osobnější roviny. Kritici vlády mu vyčítají, že redukuje význam celé mise jen na cenu letenek a přehlíží možné přínosy pro český byznys, vědu nebo mezinárodní postavení země. Babiš své odmítnutí opřel o ekonomické zájmy Česka v pevninské Číně, která Tchaj-wan považuje za odštěpeneckou provincii a podobné kontakty dlouhodobě napadá. Celý konflikt tak neukazuje jen rozdílný pohled na jednu zahraniční cestu, ale i hluboký rozpor v tom, jak politici přemýšlejí o českých prioritách a o ceně, kterou jsou ochotní zaplatit za udržení vztahů s mocnostmi.

Premiér odmítl spekulace

Do celé kauzy navíc vstoupily spekulace, že vláda mohla odmítnout letoun kvůli údajně chystané cestě premiéra do Číny. Andrej Babiš to ale rezolutně odmítl a popřel, že by podobná návštěva byla na stole. Doslova uvedl „Já se do Číny nechystám. Není to vůbec v plánu,“ a snažil se tak odříznout úvahy, že vláda dělá vůči Pekingu vstřícná gesta kvůli vlastním budoucím záměrům. Současně zopakoval, že je podle něj potřeba nahlížet na otázku Číny a Tchaj-wanu „pragmaticky.“ Tím ale debatu neuklidnil. Naopak znovu otevřel otázku, jestli se za slovem pragmatismus neskrývá spíš opatrnost hraničící s ústupky.

Staré rány znovu ožily

Vystrčilova plánovaná návštěva Tchaj-wanu nevyvolává emoce poprvé. Už jeho cesta před šesti lety vzbudila v Česku i v zahraničí mimořádně silný ohlas. Peking tehdy reagoval ostře a čínský ministr zahraničí Wang I Vystrčilovi dokonce vyhrožoval, že ho Čína za porušení politiky jedné Číny donutí zaplatit vysokou cenu. Na druhé straně se ho tehdy zastaly demokratické země včetně Německa, Francie a Spojených států. Celá epizoda se tak zapsala jako jeden z nejvýraznějších momentů české zahraniční politiky posledních let. Není proto divu, že i současná plánovaná cesta okamžitě rozdmýchala staré vášně a znovu připomněla, jak citlivé tohle téma ve skutečnosti je.

Stín Kubery i Zemanův nesouhlas

Celý příběh má navíc ještě hlubší politické pozadí. Na Tchaj-wan chtěl původně vyrazit už zesnulý předseda Senátu Jaroslav Kubera, ale tehdejší ústavní činitelé s cestou nesouhlasili a Vystrčilovi ji také nedoporučili. Prezident Miloš Zeman pak zašel tak daleko, že se rozhodl Vystrčila nezvat na porady k české zahraniční politice. Současná situace proto nepůsobí jako izolovaný incident, ale jako pokračování dlouhé linie sporů, v nichž se střetává senátní iniciativa s opatrnějším či vstřícnějším postojem části exekutivy vůči Číně. Když se dnes opět řeší letadlo, náklady a symbolika cesty, ve skutečnosti se vrací starý konflikt o to, kdo má určovat tón českého postoje vůči Tchaj-wanu.

Tchaj-wan jako zkouška odvahy

Samotný Tchaj-wan přitom zůstává jedním z nejcitlivějších geopolitických bodů současnosti. Od roku 1949 funguje de facto nezávisle. Má vlastní vládu i demokratické zřízení. V Číně dál vládne režim jedné strany. Česká republika stejně jako většina zemí světa oficiálně uznává pevninskou Čínu v rámci politiky jedné Číny. Kontakty s Tchaj-wanem ale dál existují. Často navíc sílí. Právě proto má každá podobná návštěva mnohem větší váhu, než jak by se mohlo zdát z prostého cestovního plánu. Vystrčil teď svým krokem znovu testuje, kam až je Česko ochotné zajít při obhajobě demokratických partnerů a jestli se vláda postaví za vlastní instituce, nebo dá přednost opatrnosti před jasným postojem.

Zdroj: Denik.cz