Vláda Andreje Babiše se ocitla ve finanční pasti vlastní výroby. Lidem naslibovala hodně – masivní růst penzí, dostupné bydlení, nižší životní náklady. Jenže státní kasa na všechno nestačí a teď se hledá řešení, které by bolelo co nejméně viditelně. Problém je, že každé takové řešení nakonec bolí – a zpravidla právě ty, kteří si to nejméně mohou dovolit.
Místopředseda vlády Karel Havlíček nejprve připustil, že kabinet uvažuje o tzv. sektorových daních – tedy vyšším zdanění vybraných odvětví, jako je bankovnictví, energetika, rafinérie nebo obranný průmysl. Jenže po ostré kritice ze strany Svazu průmyslu a dopravy rychle couvl a začal tvrdit, že vláda pouze „hledá různé možnosti“. Jedno za druhým: nejdřív balón, pak píchnutí.
Co přesně sektorové daně jsou a proč se o nich mluví
Sektorová daň znamená jednoduše to, že vybraná odvětví zaplatí státu více než ostatní firmy. Inspirace přišla mimo jiné z Maďarska, kde vláda Viktora Orbána roky přidávala zvláštní odvody zejména zahraničním společnostem. Orbán to prodával jako spravedlnost – „ti cizáci mají peněz dost“. Andrej Babiš přitom Orbána dlouhodobě považuje za svůj politický vzor, takže podobná rétorika nepřekvapí.
V českém prostředí se mluví konkrétně o bankách, energetických firmách, rafinériích a zbrojním průmyslu. Právě tato odvětví generují vysoké zisky, a stát je proto vnímá jako vhodné kandidáty na dodatečné odvody.
Proč to nemusí přinést tolik peněz, kolik vláda čeká
Ekonomická logika zde hraje proti vládě. Vyšší daně z podnikání totiž nezaručují vyšší výběr – spíše naopak. Příklad z tuzemska: v roce 2005 činila firemní daň 26 procent a stát z ní získal 3,1 procenta HDP. Dnes je sazba na 21 procentech a výběr dosáhl 4,6 procenta HDP. Nižší daně motivují k větší aktivitě, a tím pádem přinesou víc peněz do pokladny.
Svaz průmyslu a dopravy varoval, že sektorové daně mohou snížit konkurenceschopnost českých firem, odradit zahraniční investory a zpomalit hospodářský růst. Krátkodobý příjem do rozpočtu tak může být snadno převážen dlouhodobými ztrátami.
Zvýšení DPH: možnost, o které se raději příliš nemluví
Druhou kartou, kterou by vláda teoreticky mohla vytáhnout, je zvýšení daně z přidané hodnoty na vybrané produkty. To by se ale okamžitě projevilo v cenách v obchodech – a to je pro koalici ANO, SPD a Motoristů politická sebevražda. DPH je viditelná, přímá a každý ji pocítí u pokladny. Proto se o ní mluví jen potichu a vláda ji zatím veřejně nepřipustila.
Proč na sliby peníze nejsou
Koaliční program byl od začátku štědrý. Masivní navyšování důchodů, podpora rodin, levnější energie – splnění všech závazků by si vyžádalo desítky miliard korun navíc, které v rozpočtu jednoduše nejsou. Důsledky jsou viditelné už teď: očekávané razantní zvýšení penzí se nekonalo a úrokové sazby hypoték se pohybují kolem šesti procent, takže na vlastní bydlení mnoho rodin stále nedosáhne.
Vláda se tak dostala do situace, kdy musí buď sáhnout na daně, nebo přiznat, že sliby splnit nedokáže. Ani jedna varianta není pro voliče příjemná.
Co to znamená pro vaši peněženku
Pokud sektorové daně skutečně přijdou, jejich dopad nepocítí jen banky nebo energetické firmy. Část zvýšených nákladů tyto společnosti přenese na koncové zákazníky – tedy na vás. Bankám stoupnou poplatky, energetickým firmám marže. Přímá linka do rodinného rozpočtu existuje, i když vláda bude tvrdit, že daně platí „velké korporace“.
Zda k tomu skutečně dojde, zatím není jasné. Havlíčkův rychlý ústup naznačuje, že vláda sama neví, jak z toho ven. Hledání peněz nicméně pokračuje – a dřív nebo později se ukáže, kdo za ně zaplatí.
Zdroj: forum24.cz
