Jaký je nejoblíbenější domácí mazlíček? Je to stoprocentně pes, který je nejenom hlídačem, ale často i velikým kamarádem celé rodiny. I proto jeho případná ztráta zasáhne každého, koho byl kamarádem. Skupina vědců se rozhodla prozkoumat lidské pocity a srovnat si, jak se člověk vypořádá s odchodem blízkého člověka a jejich psa. Na co se přišlo?

Utěšování nepomáhá

Komu někdy zemřel pes, ten se setkal s názory typu „hleď dopředu“, nebo „musíš žít dále“, či dokonce „vždyť to bylo jenom zvíře“. Ani jedno z toho ale reálně nijak nepomůže. Jsou zde jasné pocity smutku, které nelze ani zastavit, ani omezit. To je dokonce i názor zkušených lékařů z oblasti psychologie. smutek ze ztráty se těžko potlačuje.

Smrt zvířete může být i horší

V rámci výzkumu se dokonce potvrdil fakt, že někteří lidé vnímají ztrátu svého psa více, než ztrátu milované osoby. Vše je samozřejmě individuální a hraje roli to, kdo to byl, jak nám byl blízký, kdy odešel či jak odešel. To stejné platí i o psech. Každý z nás je individuální a někdo má větší pouto k lidem, jiný zase ke zvířeti.

Lékaři pozorovali stejné chemické reakce

Když se na vše podíváme také z vědeckého hlediska, tak je třeba říci, že v mozku člověka se uvolňují stejné hormony při smrti zvířete, jako při smrti člověka. Dochází tak ke stejným chemickým reakcím, které si následně interpretujeme jako určité pocity. Výsledkem zkoumání je tedy fakt, že stejný psycholog by měl umět pomoci při odchodu člověk, i psa.

Jaké jsou rady odborníků?

Zajímá vás, jak byste se měli zachovat, pokud vám zemře váš pes? V první řadě je třeba neměnit svůj život. Stále byste měli myslet na své povinnost a na vše, co musíte udělat. Také je třeba udržet si tvář. Řekněte to svým blízkým, kteří projeví lítost. Cizím lidem, například kolegům v práci však žádnou informaci nesdělujte.

Dále odborníci radí udržet si v životě určitou rovnováhu. Jak uvádí psycholožka Julie Axelrod, když odejde člověk, ale i domácí mazlíček, je rovnováha člověka narušena. Nejednou mu chybí činnosti, které dělal jak s člověkem, tak i se psem. Je jasné, že konkrétní čas je tím nejhorším, jelikož se v daný moment vybaví všechny vzpomínky. Zvláště, pokud měl někdo svůj život opravdu organizovaný.

Lidé si myslí, že je někde na blízku

Znakem toho, že se lidí se ztrátou špatně vyrovnávají je také to, že si myslí, že je jejich pes někde nablízku. Venku zaštěká jiný pes, vedle v místnosti vznikne hluk, nebo mají určitý sen. To vše v nich vzbuzuje pocit, že pes stále žije a že jim je na blízku. I to je problém, se kterým se lidé musí vyrovnat.

Pozor na pocity viny

Úplně nejhorší projevy jsou ty, které jsou spojeny s pocitem viny. Co tím chceme říci? pejsek nám uteče a je zabit. Nebo je nutné u lékaře ukončit jeho život. V tu chvíli se objeví výčitky typu „kdybych udělal něco jinak“. Zde je vyrovnání s odchodem pejska velmi problémové. Souhlasíte?