Politický komentátor David Ondráčka otevřeně pojmenoval to, co ho děsí na stylu populistických lídrů, jako jsou Andrej Babiš nebo Tomio Okamura. Ve svém textu se ostře pustil do zákulisní politiky a odhaluje, co by podle něj otřáslo důvěrou voličů, kdyby se na veřejnost dostala skutečná pravda o tom, jak se tito politici baví o svých příznivcích mimo kamery. V článku vás čeká velmi ostrá kritika politického marketingu, maskované manipulace i popis, proč jsou voliči dnes vnímaní jako zboží.
Cynismus maskovaný montérkami
David Ondráčka vnímá populismus jako formu klamu, která se tváří jako zájem o lidi, ale ve skutečnosti skrývá hluboké pohrdání. Právě to je podle něj největší pokrytectví politiků typu Babiše a Okamury. Zdánlivě se staví na stranu obyčejných lidí, prezentují se jako jejich zastánci, ale mimo kamery mluví úplně jinak. Ondráčka píše, že: **„Kdyby jejich voliči mohli někdy slyšet, jak se o nich baví, když se vypnou kamery, byli by dost znechuceni.“**
Fast food místo politického dialogu
Ve své kritice přirovnává populistický styl ke konzumaci levného, ale chutného jídla z rychlého občerstvení. Nabízí jednoduchá, líbivá řešení, aniž by se zajímali o jejich obsah. „Prodávají takový politický fast food – neptej se, co je v tom, a věř, že ti to bude vlastně chutnat“,. Ondráčka doplňuje, že populista se nikdy nehádá, ale lísá, hladí a šepotá do ucha, čímž si získává sympatie.
Jediná hrozba? Nechtěné odhalení
Zatímco kauzy jako Čapí hnízdo nebo machinace s příspěvky podle autora Babiše a Okamuru neohrozí, existuje podle něj jedna věc, která by mohla jejich politickou image zásadně poškodit – uniklé video. „Kdyby náhodou uniklo video, kde se s absolutním despektem a znechucením baví o těch obyčejných lidech… bylo by to dost nepříjemné překvapení“, varuje Ondráčka.
Nedůvěra ve skutečnost
Ani případné zveřejnění takového videa by ale nemuselo změnit všechno. Ondráčka si uvědomuje, že lidé by takové záběry mohli jednoduše označit za podvrh. „To není možné, to je deepfake, to určitě udělala AI“, uvádí jako možnou reakci veřejnosti. Právě tento skeptický přístup podle něj chrání politiky před odpovědností za skutečné postoje, které mají.
Politika jako reklamní produkt
Dnes už nejde o názory, ale o značky. Politici se stali produkty a voliči jen zákazníky. Ondráčka tvrdí, že většina lidí věnuje politice maximálně dvě minuty denně a rozhodují se podle prvního dojmu. Politický marketing na to reaguje krátkými, vyostřenými hesly, která rychle zaujmou, ale nic nevysvětlují.
Všichni jsme jen cílovky
V očích marketérů jsme my voliči jen segmenty. Ondráčka říká, že kampaně nejsou o vysvětlování, ale o přesném zaměření. Podnikatelé, matky, mladí, senioři – každá skupina dostane „své“ heslo, své sliby. „Všichni jsme touto optikou jen cílová skupina, kterou je třeba zachytit, oslovit a krátkodobě obelhat“, dodává s ironií.
Politika jako teleshopping
Celý proces přirovnává k levné televizní reklamě. Každý týden má jiný „výherce“ – jednou je to senior z Ostravy, jindy matka samoživitelka z Ústecka. A voliči pak šíří poselství kampaně dál, aniž by si uvědomovali, že slouží jen jako nosiče dat.
Trubci v úle a letní kampaň
Na závěr Ondráčka dodává, že voliči často neúmyslně hrají roli šířitelů kampaně, když sdílí videa, memy a hádají se v diskusích. Jsou jako trubci v úle, kteří nevědomky podporují marketingový stroj. „Tak hezké léto, a užijte si kampaň“, uzavírá s notnou dávkou hořké ironie.
Zdroj: Newstream.cz
