Přírodovědec, chemik a matematik Hynek Koudelka (57) z Ostravy přišel za posledních čtrnáct let o čtyři ledviny, žlučník, slezinu i slepé střevo. Postupně ztrácí zrak. A přesto o sobě mluví s humorem – při ultrazvuku prý lékaři v jeho břiše už nemají co hledat.
Zlom přišel v dubnu 2012. Hynek zkolaboval v práci, začal krvácet do kůže a otékat. Únavu předtím sváděl na stres. Nález v nemocnici, kde strávil tři měsíce, byl jednoznačný: poškozené ledviny a doživotní dialýza. Dnes si ale čistí krev doma sám, na přístroji velkém asi jako menší tiskárna.
Kolaps v práci a tři měsíce v nemocnici
„Cítil jsem se vyčerpaný, ale říkal jsem si, že za to může práce,“ vzpomíná Hynek na jaro 2012. Když ale začal přibývat na váze a otékat, přišel v zaměstnání kolaps. Lékaři konstatovali selhání ledvin a připravili ho na transplantaci.
Ledvinu mu daroval mladší bratr Radovan (54). Druhý orgán dostal Hynek od zesnulého dárce. Naděje ale trvala jen krátce – ani jedna z transplantovaných ledvin se v těle neuchytila a musely ven. Nakonec mu lékaři odoperovali i obě jeho vlastní, nefunkční ledviny. Od té doby je plně odkázán na dialýzu.
Prázdné břicho a černý humor
Ke čtyřem ztraceným ledvinám postupně přibyly další ztráty. „Praskla mi slezina, vyndali mi žlučník a slepé střevo,“ vypočítává Hynek. Sonografické vyšetření je u něj dnes záležitost pár minut – v břiše už mu prakticky nic nezůstalo.
Právě tenhle černý humor mu podle jeho slov pomáhá zvládat, co by jiného položilo. Nepřestal pracovat, nepřestal žít. „Manželka Jana (59), bratr, primářka Iveta Skácelíková i sestřičky drží mou mysl i tělo na pohodové vlně,“ říká.
Pětkrát týdně na dialýzu – a pak přišla změna
Roky jezdil Hynek do dialyzačního střediska pětkrát týdně. Několik hodin napojený na přístroj, cestování tam a zpátky, plánování všeho ostatního kolem toho. Život s vážnou diagnózou znamená hlavně ztrátu času.
Tohle se změnilo, když přešel na domácí hemodialýzu. Do nemocnice teď zajde jednou týdně. Zbytek zvládne u sebe doma v Ostravě, sám s manželkou. „Prostě si čistím krev přístrojově doma,“ popisuje spokojeně.
Dva měsíce se s manželkou učili napichovat cévní vstup
Přechod na domácí léčbu ale není otázka pár dní. Hynek s manželkou Janou strávili dva měsíce v přípravě – učili se, jak napichovat cévní přístup a jak obsluhovat samotný přístroj. Bez důkladného tréninku by domácí dialýza nešla.
Výsledek stojí za to. Jana může normálně dál chodit učit do školy a nemusí mít stálý strach, co se doma děje. „Nemá o mě větší obavy,“ potvrzuje Hynek. Rodinný život dostal zpátky aspoň část normálnosti.
Pro koho domácí dialýza vhodná není
Přenést dialýzu z nemocnice do obýváku ale nejde u každého pacienta. „Musí mít jako pan Koudelka motivaci a splňovat i veškeré zdravotní, technické a rodinné podmínky,“ vysvětluje primářka Iveta Skácelíková z Dialyzačního střediska B. Braun Avitum v Ostravě.
Kromě zdravotního stavu hraje roli i to, jestli má pacient doma někoho, kdo mu pomůže, dost místa pro techniku a hlavně vůli převzít odpovědnost za vlastní léčbu. Když to všechno klapne, kvalita života jde podle lékařky výrazně nahoru – přesně jako u Hynka.
Nemoc ledvin, o které se ví pozdě
Chronické onemocnění ledvin má v Česku podle odhadů okolo milionu lidí. Zákeřné je tím, že zpočátku vůbec nebolí. Únava, otoky nebo přibývání na váze bývají snadno vysvětlitelné jinak – přesně jako u Hynka, který si únavu dlouho vykládal jako důsledek pracovního stresu.
Když se pak nemoc projeví naplno, bývá už často pozdě na to, aby ledviny ještě zachránily úpravy životního stylu. Nezbývá než transplantace nebo dialýza. Konkrétní zdravotní otázky ohledně ledvin je vždycky lepší probrat s lékařem, obzvlášť pokud máte v rodině někoho s podobným problémem.
Zdroj: blesk.cz
