Moderátorka pořadu Naked Attraction na Prima a herečka Monika Timková se veřejně svěřila s tím, co dlouho skrývala: v minulosti bojovala s mentální anorexií a v nejkritičtější fázi nemoci vážila jen 48 kilogramů. Mrazivé přiznání, které padlo nejprve v podcastu Agáty Hanychové a poté v podcastu (ne)závislá, ukazuje, jak zákeřná tato porucha příjmu potravy může být.

Kořeny nemoci sahají až do dětství

Timková díky terapiím postupně přišla na to, že její komplikovaný vztah k jídlu nevznikl náhodou. Jako dítě měla silnější postavu a snášela posměch i od nejbližších. „I táta se mi smál, že mám velký zadek,“ řekla otevřeně v podcastu. Klíčovou roli ale podle ní sehrál především napjatý vztah s matkou. „Vztah k jídlu je přes špatný vztah s mámou. Čím víc chodím na terapie, tím víc to rozkrývám,“ vysvětlila Timková a dodala, že poruchy příjmu potravy podle ní často signalizují touhu zastavit určitý vzorec chování – jenže člověk si tím ubližuje sám sobě.

Paradox anorexie: nejíst a přitom myslet jen na jídlo

Zatímco sama nepřijímala téměř žádnou potravu, ráda vařila pro ostatní – stačilo jí, že mohla aspoň cítit vůni jídla. To je přesně ta záludnost, kterou veřejnost málokdy chápe. „Lidé si myslí, že holky s poruchami příjmu potravy nenávidí jídlo. Ale ono je to přesně naopak. Je to obsese. Furt jen myslíš na jídlo, koukáš na obrázky jídla, jsi úplně závislý na té myšlence,“ popsala Timková. V době, kdy ukazovaly váhy pouhých 48 kilogramů, se o ni bálo blízké okolí. Sama to ale dlouho odmítala pojmenovat jako problém.

Zachránila ji kamarádka, ne vlastní rozhodnutí

Na terapie nakonec Monika Timková nešla z vlastní vůle – přiměla ji k tomu kamarádka Marie Doležalová, která jako jediná věděla, co se s herečkou děje. „Hrozně dlouho jsem to tajila, protože jsem tím nikoho nechtěla otravovat. Styděla jsem se za to a nechtěla jsem na sebe takhle upozorňovat. Ale Maruška za mnou přišla a řekla mi, že to ví,“ vzpomíná Timková s vděčností. Právě odvaha kamarádky tak možná zlomila osud – a Monika se rozhodla bojovat o svůj život zpět.

Sama přitom nepředstírá, že má vyhráno. Říká, že stoprocentně z anorexie venku pravděpodobně nikdy nebude. Terapie ale pokračují a ona svůj příběh sdílí i proto, aby pomohla ostatním pojmenovat to, co sami možná nedokážou. Pokud se i vy potýkáte s poruchou příjmu potravy nebo podobnými obtížemi, neváhejte vyhledat odbornou pomoc – psychiatra, psychologa nebo linku důvěry.

Zdroj: kafe.cz