Minulost prezidenta Petra Pavla se znovu dostává do centra pozornosti. Vojenský historik Jiří Fidler v obsáhlém rozhovoru rozebral jeho působení v armádě, členství v KSČ i pozdější zařazení ve vojenském zpravodajství. Zároveň se ostře vymezil proti způsobu, jakým se podle něj některé části prezidentova životopisu v minulosti prezentovaly veřejnosti. Spor se přitom netýká pouze samotných historických údajů, ale také toho, zda při jejich hodnocení mají rozhodovat především doložitelná fakta, nebo širší dobové souvislosti.

Spor historiků nabírá na síle

Fidler se v rozhovoru postavil na stranu historika Petra Blažka, který se Pavlovou minulostí dlouhodobě zabývá a v minulosti upozorňoval na rozpory mezi některými prezidentovými vyjádřeními a archivními dokumenty. Podle Fidlera nestačí při odborné debatě argumentovat například disidentskou minulostí, protože ta sama o sobě podle něj nezaručuje historickou odbornost. V této souvislosti kritizoval novináře Jaroslava Spurného, jenž podle něj proti „suchým faktům“ staví takzvaný reálný kontext. Fidler přitom zdůrazňuje, že právě ověřitelné údaje považuje při hodnocení minulosti za zásadní.

Charisma podle něj sehrálo velkou roli

Historik se zamýšlel také nad tím, proč část lidí, kteří se v minulosti ostře vymezovali proti komunistickému režimu, dnes Petra Pavla podporuje. Vysvětlení vidí především v prezidentově osobním vystupování a charismatu. Připomněl přitom hodnocení z února 1990, v němž se podle něj objevuje formulace, že Pavel „dokázal vhodným způsobem využívat legend při plnění cílů.“ Fidler tuto větu interpretuje jako zajímavou součást prezidentova profesního profilu a tvrdí, že na jeho veřejném obrazu později výrazně pracovalo také okolí a politický marketing.

Přirovnání k Masarykovi odmítá

V rozhovoru přišla řeč rovněž na vzhled a veřejnou prezentaci současného prezidenta, které mohou některým lidem připomínat prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Fidler se k podobnému srovnávání staví ironicky a připomíná například motocykl, který podle něj v moderním obrazu nahrazuje Masarykova koně. Závažnější výhrady však směřuje k prezentaci Pavlova životopisu. Podle historika se v minulosti objevily polopravdy či nepřesnosti, které se následně pod tlakem dostupných dokumentů musely vysvětlovat nebo znovu interpretovat. Kritizuje především tvrzení, že veřejnost již zná všechny podstatné informace z Pavlovy minulosti.

Členství v KSČ pod drobnohledem

Jedním z hlavních témat zůstává Pavlovo členství v Komunistické straně Československa. Fidler uvádí, že Petr Pavel se stal kandidátem členství 22. února 1983 a členem strany 13. února 1985. Podle historika je důležité zasadit tato data do Pavlovy tehdejší vojenské kariéry. Připomíná také jeho funkce v základní organizaci strany a tvrdí, že funkci předsedy dokládá hodnocení z prvního ročníku studia z června 1989. Nejasnosti podle něj přetrvávají kolem přesného okamžiku ukončení členství. Pavel uváděl listopad 1989, Fidler však tvrdí, že tento údaj nelze bez kompletního osobního spisu jednoznačně ověřit.

Armádní kariéra měla jasné mezníky

Fidler podrobně popisuje také Pavlovu kariéru v Československé lidové armádě. Po dokončení Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově se Pavel v červenci 1983 stal poručíkem, v říjnu 1984 nadporučíkem a v říjnu 1987 kapitánem. Od září 1983 velel výsadkové průzkumné četě u 22. výsadkového pluku speciálního určení a od září 1985 vedl výsadkovou průzkumnou rotu. Fidler zdůrazňuje, že Pavlovo působení u polních jednotek skončilo 23. srpna 1988. Právě toto datum považuje za důležité pro pochopení další části prezidentovy vojenské dráhy.

Přechod ke zpravodajcům budí otázky

Podle Fidlera nastal zásadní okamžik právě v srpnu 1988, kdy se změnilo Pavlovo služební zařazení. Historik tvrdí, že tehdy došlo také ke změně čísla vojenské odbornosti a Pavel se dostal do stavu 248. provozního praporu podléhajícího Zpravodajské správě Generálního štábu. Právě tady Fidler spatřuje problém v některých pozdějších životopisných údajích. Jako příklad uvádí knihu V první linii, v níž se podle něj při spojení informací o studiu a praxi mohl vytvářet dojem, že Pavel zůstal příslušníkem prostějovského útvaru až do roku 1991. Fidler však upozorňuje, že jeho působení u prostějovské brigády skončilo už v roce 1988.

Spor o lhaní dostal ostrý náboj

Výraznou část rozhovoru zabírá také konflikt kolem historika Petra Blažka. Ten prezidenta kritizoval kvůli způsobu, jakým podle něj popisoval některé části své minulosti. Fidler připomněl, že samotný Pavel v září 2022 použil vůči Blažkovi velmi ostré vyjádření: „Blažek o mém studiu lže.“ Podle Fidlera však následné zkoumání dokumentů ukázalo, že Blažkovy závěry nelze jednoduše odmítnout. Historik proto používá obraz symbolického „černého Petra“, který podle jeho interpretace zůstal prezidentovi. Jde však o Fidlerovo hodnocení historického sporu, nikoli o nestranný závěr, na kterém by se automaticky shodovali všichni odborníci zabývající se Pavlovou minulostí.

Drobnosti podle něj měnily celkový obraz

Fidler tvrdí, že problém nespočívá v jednom jediném zásadním údaji, ale spíše v množství menších rozdílů a posunů, které podle jeho názoru vytvářely příznivější obraz Pavlovy minulosti. Sám to shrnuje slovy: „Jde o spoustu drobností. Tu byla posunuta přihláška do strany, jinde došlo k zamlčení přechodu k jinému útvaru a ke změně vojenské odbornosti. Vždy však šlo o vylepšení obrazu dotyčného v nové politické a ideové situaci.“ Právě spor o interpretaci dokumentů tak podle něj nekončí. Na jedné straně stojí důraz na archivní údaje, na druhé snaha posuzovat Pavlovo jednání také v širších souvislostech tehdejší doby.

Zdroj: Parlamentnilisty.cz