Dnes zemřela další výrazná osobnost české kultury – herec a režisér Jan Kačer. Proslavil se svými nezapomenutelnými rolemi v divadle i ve filmu, zemřel ve věku 87 let po dlouhém boji s vážnými zdravotními problémy. Jeho odchod je nejen smutnou zprávou pro české umělecké kruhy, ale i pro širokou veřejnost, která si ho pamatuje jako talentovaného a charismatického umělce.

Kačerův život byl plný vzestupů i pádů, úspěchů i osobních tragédií. Od těžkého začátku, kdy přišel o otce v mladém věku, se vypracoval až na vrchol divadelního a filmového světa. Zároveň ale musel čelit politickým a profesním překážkám, které ho na jistou dobu odstavily od jeho milované profese. Navíc musel v posledních letech života bezmocně přihlížet, jak Alzheimerova choroba ničí jeho milovanou manželku Ninu Divíškovou.

V této obsáhlé vzpomínce na Jana Kačera se podíváme na klíčové momenty jeho bohaté kariéry, ale také na soukromý život, který byl poznamenaný jak radostmi, tak i velkými starostmi. Uctíme památku tohoto výjimečného umělce, který i přes všechny životní zvraty dokázal zůstat věrný svému uměleckému poslání a zanechal nesmazatelnou stopu v české kultuře.

Čtěte také: Baletka bez paží inspiruje tisíce lidí z celého světa

Tragický začátek života a studium na DAMU

Jan Kačer se narodil 3. října 1936 v Holicích. Hned na začátku života ho však postihla obrovská tragédie, když se jeho otec během 2. světové války oběsil, protože se bál, že by kvůli němu rodina skončila v koncentračním táboře. Pravdu o otcově smrti se dozvěděl až o několik let později, když jako devatenáctiletý objevil na půdě utržený provaz.

Tato osobní tragédie zřejmě ovlivnila i Kačerův pozdější životní a umělecký postoj. Ačkoli se o svém otci vyjadřoval s obrovským respektem, který si dotyčný svou obětí zasloužil, musel s touto traumatickou zkušeností celý život vyrovnávat.

Přesto se Kačer rozhodl jít v otcových stopách a věnovat se umění. Studoval herectví na DAMU, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Ninou Divíškovou. Spolu s ní a téměř celým jejich ročníkem DAMU se pak přesunul do ostravského Divadla Petra Bezruče, které v té době mělo pověst toho „nejhoršího“ divadla v Československu.

Vzestup v činoherním klubu

Nastupující generace herců v čele s Kačerem, Jiřím Hrzánem, Petrem Čepkem a dalšími dokázala z Divadla Petra Bezruče vytvořit kritiky milovanou scénu. Po šesti letech se většina tohoto ansámblu, včetně Jana Kačera a Niny Divíškové, přesunula do Prahy, kde založili legendární Činoherní klub.

Kačer se zde etabloval jako talentovaný divadelní režisér, který nastudoval několik stěžejních inscenací, jako Višňový sad, Revizor nebo Na dně. Zároveň se mu naskytla příležitost zahrát si ve filmu Františka Vláčila Údolí včel, kde ztělesnil fanatického rytíře Armina von Heide. Tato role se stala jednou z jeho nejznámějších a nejzásadnějších filmových počinů.

Kačer si musel pro tuto roli projít nelehkou přípravou – musel se naučit jezdit na koni a citovat dlouhé latinské pasáže. Jak sám vzpomínal, režisér Vláčil ho nejprve odmítal, protože podle něj nevypadal jako asketický mnich. Nakonec ho ale přesvědčil a Údolí včel se stalo jedním z nejdůležitějších filmů československé kinematografie.

Politické problémy

Bohužel Kačerova cesta vzhůru nebyla zcela hladká. Kvůli svým politickým názorům byl v roce 1972 vyhozený z Činoherního klubu. Jak sám vzpomínal, ze dne na den přišel o veškeré příjmy a nikdo mu nepomohl. Tato situace ho donutila odejít do ostravského divadla, kde si udržoval alespoň „ostrov tvůrčí svobody“.

Následovalo devět let, které Kačer strávil v Ostravě, zatímco jeho rodina zůstala v Praze. Toto období popisoval jako jedno z nejtěžších v životě – musel dojíždět domů jen o víkendech a zbytek času trávil sám v Ostravě, kde se cítil jako „vyhnanec“. Manželka Nina za ním nikdy nejezdila, aby to pro oba nebylo nedůstojné.

Kačer tvrdil, že i přes tuto těžkou dobu zůstal věrný své ženě a nikdy jí nebyl nevěrný. Prý se jen více zatvrdil a zoufale se bránil jakémukoli sblížení s jinou ženou, protože by to pro něj znamenalo „konec všeho“.

Návrat do Prahy

Po devíti letech se mu podařilo vrátit do Prahy a v roce 1981 se stal hercem Národního divadla, kde působil až do konce své kariéry. Zde ztvárnil řadu dalších významných rolí a upevnil si postavení jedné z nejvýraznějších osobností české divadelní scény.

Během sametové revoluce v roce 1989 se na krátký čas zapojil také do politiky, když byl zvolený do Federálního shromáždění za Občanské fórum. V parlamentu však vydržel jen do roku 1992, ačkoli se později ještě několikrát ucházel o senátorské křeslo.

V roce 1998 byl oceněn Medailí za zásluhy a vynikající umělecké výsledky od prezidenta Václava Havla. O 18 let později pak obdržel také Řád Tomáše Garrigue Masaryka, který si ale pro něj nepřišel kvůli tehdejšímu prezidentovi Zemanovi a pocitu, že jsou tu jiní, kteří by si ho zasloužili více.

Boj s Alzheimerovou chorobou manželky Niny

Kačerův osobní život byl v posledních letech poznamenán také vážnou nemocí jeho manželky Niny Divíškové. Ta trpěla Alzheimerovou chorobou, která postupně ničila její zdraví a paměť. Kačer musel bezmocně přihlížet, jak se jeho milovaná žena mění před jeho očima.

Toto období bylo pro Kačera obrovskou zátěží, o které se otevřeně vyjadřoval. Říkal, že nenávidí projevy nemoci, jako jsou „sobecké výkřiky a poroučení“ a že ho neobyčejně štve, když Nina zapomíná. Přesto se snažil dořvat se k podstatě její osobnosti a nedovolit, aby ji Alzheimerova choroba zcela pohltila.

Nina Divíšková nakonec zemřela v roce 2021 ve věku 87 let. Kačer tak ztratil svou celoživotní partnerku a musel se vyrovnávat s dalším těžkým životním úderem. Jejich dcera Adéla Kubačáková o Nině napsala, že „21. června v pravé poledne odešla čistá a sladká naše milovaná máma“.

Umělecké Ocenění a Odkaz Jana Kačera

Přes všechny životní těžkosti a překážky, kterým musel čelit, zanechal nesmazatelnou stopu v české kultuře. Byl uznáván jako výjimečný herec a režisér, který dokázal ztvárnit řadu nezapomenutelných rolí v divadle i ve filmu.

Jeho herecký talent a režijní schopnosti oceňovala nejen kritika, ale i široká veřejnost. V roce 1998 byl oceněn Medailí za zásluhy a vynikající umělecké výsledky od prezidenta Havla. V roce 2016 získal také Řád Tomáše Garrigue Masaryka.

Ačkoli se v posledních letech kvůli nemoci manželky stahoval z veřejného života, jeho odkaz zůstává živý. Kačer je vnímán jako jedna z nejvýraznějších osobností české divadelní a filmové scény 20. století, která svým talentem, nasazením a uměleckým přesahem obohatila českou kulturu na dlouhá léta.

Zdroj: eXtra.cz, Novinky.cz