Více než polovina samoživitelek, které pobírají superdávku, skončila s nižšími příjmy, než měla před její zavedením. Pětina z nich navíc omezila pracovní úvazek, aby o dávku vůbec nepřišla. Opatření, které mělo ženám s dětmi bez partnera pomoci, se v praxi obrátilo proti nim.
Co to superdávka vlastně je
Superdávka – oficiálně příspěvek pro samoživitele – vznikla jako součást vládního balíčku na podporu rodin, kde se o děti stará jen jeden rodič. Cílem bylo sjednotit různé dávky do jedné vyšší částky a motivovat tyto rodiny k větší finanční stabilitě. Zaměřila se přitom zejména na matky samoživitelky, které tvoří drtivou většinu neúplných rodin v Česku.
Proč polovina z nich přišla o část peněz
Problém tkví v nastavení příjmových stropů. Superdávka se totiž vyplácí jen tehdy, když výdělek žadatelky nepřekročí určitou hranici. Jakmile si samoživitelka vydělá víc, dávka se krátí – a to tak rychle, že každá koruna navíc na výplatní pásce může znamenat ztrátu několika korun na dávce. Výsledek je paradoxní: ženy, které pracují poctivě a snaží se vydělat co nejvíc, na tom jsou hůř než ty, které pracují méně.
Právě proto pětina samoživitelek záměrně omezila pracovní úvazek nebo odmítla přesčasy. Nestojí jim to za to – z čistě matematického pohledu by více práce znamenalo méně peněz celkem.
Kdo na to doplácí nejvíc
Nejhůře jsou na tom ženy s nízkými až středními příjmy, které pracují na částečný nebo plný úvazek s průměrnou mzdou. Právě ony se ocitají přesně na hranici, kde se dávka krátí nejcitelněji. Ženy s velmi nízkými příjmy nárok na plnou dávku zpravidla udrží, ženy s vyššími platy dávku nepobírají vůbec a ani o ni nestojí. Střed trpí nejvíc.
Situace se týká stovek tisíc domácností – v Česku žije přes 180 000 samoživitelských rodin, přičemž naprostou většinu tvoří matky s dětmi.
Co říkají odborníci na sociální politiku
Sociální ekonomové dlouhodobě upozorňují, že tzv. pasti chudoby – tedy situace, kdy se víc práce nevyplatí – jsou nejčastějším nežádoucím vedlejším účinkem dávkových systémů. Superdávka tento problém místo řešení prohloubila, protože příjmový strop nastavila příliš nízko a odpočet příjmů příliš strmě. Jednoduše řečeno: systém nebyl doladěn tak, aby práce vždy znamenala více peněz.
Co by se muselo změnit
Řešením by podle analytiků bylo tzv. plynulé snižování dávky – tedy mírnější odpočet s každou vydělanou korunou, aby práce navíc měla vždy smysl. Některé evropské země, například Německo nebo Finsko, podobnou konstrukci u dávek pro rodiče zavedly a sledují výrazně nižší podíl záměrného omezování úvazků. V české diskusi se tato úprava zatím objevuje jen na okraji odborných debat, do legislativního procesu se neprobojovala.
Zdroj: idnes.cz









