Prezident Petr Pavel tentokrát nechal politická témata stranou a ukázal veřejnosti podstatně osobnější tvář. V otevřeném rozhovoru pro Reflex mluvil o rodině, manželství, vlastních emocích i vlastnostech, které mu komplikují život. Došlo dokonce na zkušenost s marihuanou nebo otázku, jakou lež považuje za přijatelnou. Některé prezidentovy odpovědi přitom mohou překvapit i ty, kteří jeho veřejné vystupování dlouhodobě sledují.

Největší úspěch hledá doma

Petr Pavel má za sebou vojenskou kariéru, působení ve vysokých strukturách NATO a nakonec také cestu na Pražský hrad. Přesto ani jednu z těchto položek neoznačil za to nejdůležitější, čeho během života dosáhl. Když měl pojmenovat svůj největší životní úspěch, místo profesních met nebo politických vítězství zamířil přímo k rodině. Jeho odpověď byla mimořádně stručná a zároveň osobní: „Že máme slušné děti.“ Právě rodinné vztahy se ostatně v rozhovoru objevovaly opakovaně a ukázaly prezidenta v poloze, kterou veřejnost při oficiálních vystoupeních příliš často nevidí.

Vzpomínka která stále bolí

Rodina pro prezidenta nepředstavuje pouze zdroj hrdosti, ale také silných emocí. Velkou radost mu dnes dělají vnoučata, zároveň však nezapomíná na okamžiky, které patřily k nejtěžším v jeho životě. Když přišla otázka, kdy naposledy plakal, neuchýlil se k obecné odpovědi ani se nesnažil své emoce skrývat. Bez dlouhého vysvětlování řekl: „Když zemřel můj otec.“ Jediná věta tak odkryla mnohem citlivější stránku muže, kterého lidé znají především jako bývalého vojáka a prezidenta. Za veřejnou funkcí zůstává člověk, kterého rodinné ztráty zasáhly stejně hluboce jako kohokoliv jiného.

Překvapivé přiznání o lásce

Ještě nečekanější chvíle nastala ve chvíli, kdy se rozhovor stočil k ženám a vyznáním lásky. Prezident dostal otázku, co prožíval v okamžiku, kdy mu žena poprvé řekla, že ho miluje. Místo romantické vzpomínky ale přišlo přiznání, které může u ženatého muže působit poněkud překvapivě. „Nevzpomínám si, že by mi to nějaká řekla,“ odpověděl Pavel. Nahlédnout nechal i do manželství s Evou Pavlovou, se kterou se vzal v prosinci roku 2004. Letos tak dvojice oslaví už dvaadvacet let společného manželského života, během něhož se pochopitelně nevyhnula ani situacím, kdy jeden z partnerů musí ustoupit.

Ustupování není jeho disciplína

Právě otázka partnerských sporů přinesla další odpověď, ve které prezident ukázal smysl pro humor a schopnost udělat si legraci také sám ze sebe. Přiznal totiž, že kompromisy pro něj nemusí být vždy jednoduché, a své nastavení spojil dokonce se znamením zvěrokruhu. „Jsem ve Štíru, tak je těžké ustupovat,“ prozradil. Přesto vztah s Evou Pavlovou očividně dokázal obstát v čase a dvojice společně prošla nejen běžným rodinným životem, ale také výraznou změnou po Pavlově vstupu do nejvyšší ústavní funkce. Soukromé soužití se tak muselo vyrovnat i s pozorností, která prezidentský pár prakticky nepřetržitě doprovází.

Pravda nemusí vždy pomoci

Zajímavý pohled nabídl Pavel také na otázku lhaní mezi partnery. Zatímco neupřímnost může vztahy ničit, podle prezidenta existují situace, kdy může drobná milosrdná lež naopak zabránit zbytečnému konfliktu. Svůj názor vysvětlil na příkladu, který zná pravděpodobně nejeden manželský pár. „Některé lži jsou milostivé. Zkuste manželce odpovědět na otázku, jestli náhodou neztloustla, pravdu,“ poznamenal s humorem. Jeho odpověď ukázala, že ani člověk zvyklý na vojenskou přímočarost nepovažuje absolutní otevřenost za nejlepší řešení úplně každé situace. V domácnosti podle něj může někdy vítězit spíše takt a cit pro správný okamžik.

Došlo také na marihuanu

Rozhovor se nezastavil pouze u vztahů, emocí a rodinného života. Otázky zamířily rovněž k drogám a Pavel ani v tomto případě téma neobcházel. Tvrdé drogy podle svých slov nikdy nevyzkoušel, zkušenost s marihuanou však má. Už dříve popisoval příhodu z návštěvy Nizozemska, kde ke kávě dostal brownies obsahující konopí. I tento detail působí v kontextu jeho současné prezidentské role nezvykle a ukazuje, že rozhovor se pohyboval daleko za hranicemi běžných politických témat. Pavel tak místo debat o zahraniční politice nebo bezpečnosti odpovídal na otázky, které mířily přímo k jeho osobním zkušenostem.

Zbabělost snáší nejhůře

Poměrně jasnou představu má prezident také o vlastnostech, kterých si u lidí neváží. Když měl vybrat tu, kterou snáší vůbec nejhůře, označil zbabělost. Do stejného obrazu zapadá i jeho odpověď na otázku, ke kterému zvířeti má podle povahy nejblíže. Vybral si medojeda a zaujal ho na něm především fakt, že se „nikoho nebojí.“ Taková volba může vzhledem k Pavlově dlouholeté vojenské kariéře působit příznačně. Odvaha, rozhodnost a schopnost čelit nepříjemným situacím ostatně patří mezi vlastnosti, které musel během profesního života opakovaně využívat.

Jedno přání mu stále zůstává

Ani ve čtyřiašedesáti letech Petr Pavel nepůsobí dojmem člověka, který by měl pocit, že už všechno zažil a nic nového nepotřebuje. Kdyby si mohl vybrat schopnost, kterou zatím neovládá, rád by se naučil hrát na harmoniku. Po sérii otázek o rodině, lásce, smrti, manželství, drogách nebo lidských vlastnostech tak rozhovor odkryl i poměrně obyčejné přání. Právě kontrast mezi prezidentskou funkcí a podobnými drobnými osobními odpověďmi ukazuje Petra Pavla z jiné perspektivy, než jakou lidé běžně sledují při státnických projevech. Za uniformou, politikou a protokolem se objevila soukromější stránka jeho života.

Zdroj: AhaOnline.cz