Příběh učitele z Řecka začíná upřímným vyznáním. Ví, že se jeho konec blíží, protože odmítl léčbu. Nikdy si nezapálil ani jedinou cigaretu. Nekouří ani jeho žena, dokonce nikdo z jeho okolí, protože pracuje ve školství. Před jistou smrtí se cítí vyrovnaně, další léčbu podstoupit nechce. Nepomohlo, že žil zdravě, stejně onemocněl agresivní formou rakoviny, jak by tedy mohla účinkovat léčba?

Dvacetileté manželství z lásky

„Můj život byl perfektní a vůbec nic mu nechybělo. Jsem učitel, mám skvělou manželku a jedinou dceru.“ Učitel dál vypráví svůj život o tom, jak po 23 letech stále miluje svou ženu a neustále cítí tlukot srdce při pohledu na ni. Navíc mu jeho lásku připomíná jediná dcera, která je ztělesněním krásy a dobra. Žili jsme si báječně, já, moje žena a dcerka. „Myslel jsem, že mám všechno ještě před sebou, protože jsme byli konečně zajištění a dcera zcela soběstačná.“

Učitel celým svým srdcem

„Byl jsem zrozen být učitelem,“ pokračuje muž ve svém vyprávění o tom, jak je pro něj třída a jednotliví žáci důležití. Každoročně se měnily tváře, myšlení i přístupy, ale studenti vždy přicházeli s dávkou nápaditosti, která jej posouvala dále. Svou práci učitele miloval a měl pocit, že si studenti cenili i jeho. Byl dobrým učitelem, ke kterému vzhlíželi a u kterého hledali pomoc, když ji potřebovali. „Nadto jsem dokázal vycítit, když měli potíže a uměl jsem naslouchat.“

Čtěte také: Bratři se neviděli téměř 70 let, než se konečně znovu shledali

Návštěva lékaře vše změnila

Život muže plynul podle jeho nejlepších představ. Tedy jen do doby, než navštívil lékaře, protože jej bolely plíce a často trpěl dušností. Ten okamžik změnil celý jeho život. „Tedy lépe řečeno, život pro mě skončil.“ Verdikt lékařů byl naprosto fatální. Rakovina plic, 4. stádium. „Už není šance,“ pomyslel si a najednou nebylo cesty zpět. Rakovina v pokročilém stádiu se rozšířila do okolních orgánů a podle odborníků neexistovala ani nejmenší šance na uzdravení. Co dál? S léčbou rok, bez léčby šest měsíců utrpení.

Léčit nebo neléčit?

Žijete překrásný a spokojený život s tím, že máte ještě tolik let před sebou. „Nikdo nemyslí v takovém věku na konec, ale přišlo to,“ dodává muž, který měl pocit, že stále má dost času na to či ono, ale najednou neměl žádný. Neměl čas na návštěvu dlouholetých přátel nebo na cestu kolem světa, najednou nezbýval čas vůbec žádný. To si málokdo uvědomuje, že může nastat okamžik, když už neuvidí přátelé, neochutná nějaké jídlo nebo nevycestuje do zahraničí. „Jak se to stalo, že už přede mnou není nic?“ ptal se sám sebe, když se rozhodoval, zda se léčit nebo naopak léčbu ukončit a dožít.

Křik a beznaděj

Co v takové chvíli dělá člověk, kterého potká tak krutý osud? „Věřte, že šílí z vyslovené diagnózy, která signalizuje konec v utrpení.“ Nepomáhají nadávky, křik ani agresivní výlevy, protože „tím se stáváte někým, kým vlastně nejste, běh osudu stejnak nezměníte,“ dodává muž, který se rozhodl, že už nesmí ztratit ani drahocennou sekundu svého života. A právě lamentování a výčitky jen berou čas, který jemu se nedostává. A to je to, co si uvědomil, když onemocněl. Před tím žil tak, jako každý, protože měl jasně dané úkoly a život pod kontrolou. „Teď jsem neměl najednou nic,“ odpovídá muž na otázku, co mu vlastně zbylo.

Tragická ironie koloběhu života

„Lidé žijí, ale život si neužívají, pořád něco nechávají na potom,“ říká muž, který má před sebou posledních několik měsíců před sebou. A co udělat, když přijde taková diagnóza?  „Rozhodl jsem se neléčit zcela dobrovolně, protože neexistuje žádný reálný zázrak, který by mi mohl pomoci, nechci trávit poslední hodiny chemoterapiemi. Rozhodl jsem se využít zbylý čas tak, jak chci, prostě jinak a opravdu dělat to, co chci.“ Muž odmítl léčbu, protože nechtěl strávit poslední okamžiky v nemocnici, ale se svými blízkými.

Nikdo v rodině nekouří

Když se objevil příběh řeckého učitele v médiích, bylo mnoho lidí, kteří se ptali, jak je možné, že onemocněl tímto druhem rakoviny. Byl snad silný kuřák? Nebyl. On ani jeho žena nekouří, dokonce v celé rodině není nikdo, kdo by se pravidelně oddával této neřesti. Rakovinu plic u něj odhalili až po potížích, kdy pociťoval bolesti v zádech a opakovaně na hrudi. Jako učitel nebyl ani v práci v prostředí, kde by byl pasivním kuřákem. Nic nenasvědčovalo tomu, že by právě on mohl tímto onkologickým onemocněním trpět. Stalo se.

Rakovina plic netrápí jen kuřáky

Oproti rozšířeným představám o rakovině plic nemusí toto onemocnění trápit jen kuřáky. Rakovinu plic způsobuje znečištěné ovzduší, obdobně nebezpečné látky, mimo jiné azbest, arsen, pesticidy, radon, vysoká prašnost i chemické výpary. Nebezpečí tkví v pasivním kouření, ale to nebyl případ tohoto řeckého učitele. „Nikdy jsem nekouřil, přesto jsem své plíce neuchránil, léčit se nechci a chci, aby konec přišel přirozeně. Chci ještě strávit poslední chvíle s rodinou a přáteli, byť se s nimi o onemocnění jen těžko mluví. Své ženě jsem popřál jen to nejlepší, chci, aby chránila naši dceru a co nejvíce se usmívala. Dceři jsem řekl, jak jsem na ni pyšný. A vám všem vzkazuji, že nic není samozřejmé, ani život, proto nečekejte na dobu až. Žijte teď!“ vzkazuje muž na prahu smrti.

Zdroj: newsitamea.gr