Bez aféry, zato s překvapením. Politika dokáže vyvolat vášně i tam, kde by měla zůstat obyčejná lidskost. Příběh europoslance Tomáše Zdechovského a jeho manželky Ivany vyvolal v Bruselu otázky, které však po bližším pohledu ztrácí na dramatičnosti. Přestože Zdechovský často ostře kritizuje komunisty, právě u jednoho z nich jeho manželka krátce pracovala. Jak se to stalo a proč to není kauza, jak by se na první pohled mohlo zdát?

Bruselská realita bez emocí

Tomáš Zdechovský, europoslanec za lidovce, má pověst muže, který umí mluvit tvrdě a bez servítek, zvlášť pokud jde o jeho politické oponenty. Jeho oblíbeným terčem bývá komunistická politička Kateřina Konečná, o níž říká, že je „rudá Katka“. Jenže v politice, stejně jako v životě, se někdy dějí věci, které mají své prosté vysvětlení. Jeho manželka Ivana totiž působila jako asistentka europoslance Jiřího Maštálky z KSČM. Zní to paradoxně? Možná, ale v rámci fungování Evropského parlamentu jde o běžnou praxi.

Pravidla jsou jasně daná

V Evropském parlamentu mají poslanci přesně stanovené rozpočty a pravidla pro zaměstnávání asistentů. Tyto pozice nejsou politické, ale administrativní – jde o pomoc s agendou, schůzkami, výbory a komunikací. Zaměstnavatelem je parlament, nikoliv konkrétní strana, a poslanec navíc nesmí zaměstnat přímo člena své rodiny. Ivana Zdechovská tedy nebyla v kanceláři svého manžela, ale pracovala pro jiného europoslance – navíc jen tři měsíce.

Rodina na prvním místě

Motiv celé situace byl zcela pochopitelný. Zdechovští mají malé děti a chtěli zůstat spolu v Bruselu. Když kolega Maštálka nabídl práci, šlo o praktické řešení, nikoliv o žádný politický obchod. Nešlo o trafiku ani protislužbu – jen o snahu skloubit rodinný život s pracovním nasazením. Všechno se odehrálo podle předpisů a bez jakéhokoliv prospěchu pro jednu či druhou stranu.

Když kritika míří mimo cíl

Přesto se našli tací, kteří si neodpustili ironické poznámky typu: „Komunistické peníze nesmrdí?“ Jenže tato otázka stojí na vodě. Platy asistentů totiž plynou z jednotného rozpočtu Evropského parlamentu, nikoliv ze stranických zdrojů. Pokud by šlo o fiktivní smlouvu nebo nelegální výměnu, pak by bylo o čem mluvit. Jenže v tomto případě se jednalo o zcela standardní pracovní vztah s jasným rodinným důvodem.

Spolupráce navzdory ideologiím

Evropský parlament je místem, kde spolu musí politici spolupracovat napříč stranami. Sedí vedle sebe ve výborech, sdílejí informace i prostory, a asistenti často přecházejí mezi kancelářemi. To není zrada, ale běžný chod instituce. Je proto zcela mylné vidět v tomhle kroku něco nepatřičného – jde o důkaz, že i lidé s rozdílnými názory dokážou fungovat v jednom týmu.

Poučení pro hlasité kritiky

Zdechovský by si z celé situace mohl odnést jedno ponaučení – když člověk sám často útočí na druhé, musí počítat s tím, že se mu dříve či později vrátí přísnější pohled veřejnosti. Není totiž možné donekonečna tvrdit, že spolupráce s politickými oponenty je zrada, a pak se divit, že někdo zvedne obočí. Politika a běžný život se ale nevylučují – a tahle situace to dokazuje víc než jasně.

Gesto kolegiality, ne provokace

Europoslanec Jiří Maštálka v tomto příběhu nehrál žádnou temnou roli. Nabídl práci kvalifikované ženě, která díky tomu mohla být se svou rodinou. Navíc Ivana Zdechovská už měla zkušenosti z českého parlamentu, takže šlo o logickou volbu. Právě takto by měla fungovat kolegialita – bez ohledu na stranickou příslušnost.

Opravdové kauzy vypadají jinak

Pokud by někdo chtěl mluvit o skandálu, měl by si nejprve uvědomit, že zde nejsou žádné známky střetu zájmů, protislužby ani porušení pravidel. Všechno proběhlo transparentně a s dohledem. To, co kolem toho vzniklo, je spíš mediální hluk a snaha vyrobit senzaci tam, kde není. Skutečné kauzy se odehrávají jinde – tam, kde mizí veřejné peníze, vznikají klientelistické vazby a rozjíždějí se machinace. Tady šlo jen o práci, rodinu a normální lidský vztah.

Konec hledání skandálu

Celá situace ukazuje, jak snadno se dá z obyčejné události vytvořit mediální příběh. Jenže v tomto případě jde o něco úplně jiného – o lidskost v politice. A možná právě tu bychom měli začít víc oceňovat než prázdné fráze o morálce.

Zdroj: Expres.cz