Navzdory všeobecnému přesvědčení se stáří od mládí zas tolik neliší – člověk chce být stále šťastný, má zájem o svůj život, chce dělat něco zajímavého a komunikovat s ostatními. Významná neurofyzioložka se domnívá, že tempo života v dospělosti by se nemělo výrazně zpomalit oproti době, kdy byl člověk mladý, pokud chce mít spokojené stáří.

Spousta času, ale co s ním?

V důchodu mívají lidé spoustu volného času, ale najednou nevědí, co s ním. Začínají tak chřadnout, nejsou schopní se zaměstnat, jejich děti na ně nemají čas, přátelství se rozpadají a finance jim málokdy dovolí dělat vše, o čem kdy snili. Navíc je tu neodbytný pocit, že život plyne až příliš rychle. Problémy začínají vždy v hlavě. Myšlenky se točí okolo toho, že život končí.

Podle neuroložky si lidé v důchodu musí uvědomit, že i stáří je život, ne jen čekání na smrt. Je dobré zajímat se o nové věci, trénovat mozek, zkoušet nové aktivity, plánovat a stanovovat si cíle. Dokud je lidský mozek aktivní a jeho mentální zdroje se soustředí na řešení úkolů, je vše v pořádku, ale jakmile tyto úkoly začnou docházet, mozek doslova začne kopat černou díru. Stačí maličkosti, třeba pustit se do pěstování zeleniny, naplánovat cestu po Evropě nebo jen výlet po okolí nebo se zapsat do kurzu.

Pořád je co se učit

Druhým problémem starších lidí je, že si myslí, že už všechno vědí a nepotřebují se učit. Člověk se ale musí učit celý život. Z pohledu mozku je každé nové poznání procesem vytváření nových neuronů a nervových spojení. Tento jev se nazývá neurogeneze. Je ale také zapotřebí se učit správně. Nestačí jen číst knihy, protože v posledních letech jsme se naučili číst tak dobře, že mozek text interpretuje prakticky bez námahy.

Pokud chceme, aby byl mozek stále aktivní, je pořádně ho trénovat. Místo normálního čtení, které se stává automatickým, se zkuste po každé kapitole zastavit a odpovědět si na otázky: „Co jsem právě četl? Zaujalo mě to? Jaká myšlenka stojí za zapamatování?“ Běžné čtení je totiž pro mozek stejně náročné, jako kdybyste jezdili autem každý den po stejné trase.

Mozek se přizpůsobí negativním myšlenkám

Je také důležité pochopit, jak náš mozek funguje. Každý člověk dnes umí číst nesrovnatelně lépe než ten, kdo uměl číst před čtyřmi stoletími. Je to z důvodu, že to děláme mnohem častěji, spojení mezi neurony se posílilo a je pro nás snazší. Stejně tak se ale mohou špatné myšlenky a negativní postoje přizpůsobit životu. Čím víc myslíme na negativa, strachy a nepříjemné momenty z minulosti, tím více je v mozku i ve své osobnosti zakořeňujeme.

Negativní myšlenky sami posilujeme neustálým přemíláním v hlavě. Stává se snazší a snazší vidět svět v černých barvách a můžeme upadnout do depresí. Cesta ven je jednoduchá i složitá, stačí nemyslet na špatné věci a soustředit se na ty dobré. Přemýšlejte o dobrých časech, cílech a pozitivech, užívejte si přírodu a všechny věci, které vás baví.

Zdroj: smakdnia.pl