Na první pohled jde o nenápadnou sousedskou komedii, ve skutečnosti ale divák sleduje velmi přesnou a trefnou sondu do lidské malosti, ješitnosti a potřeby vypadat lépe než ti druzí. Film, který vznikl v době normalizace, dokázal s humorem a nadhledem pojmenovat chování, jež se v českých domácnostech opakuje dodnes. Právě proto patří k titulům, ke kterým se lidé znovu a znovu vracejí a pokaždé v nich objeví něco nového.

Jeden vtip a je zle

Základní zápletka filmu Zítra to roztočíme, drahoušku… stojí na zdánlivě banální situaci. Jedna lehkovážná poznámka, pronesená s úsměvem a bez špatného úmyslu, spustí lavinu uražené pýchy a potřeby odvety. V prostředí činžovního domu, kde se všichni znají až příliš dobře, nemá podobný žert šanci vyšumět do ztracena. Naopak. Každý další krok, každý pohled a každé slovo přilévá olej do ohně a z obyčejného soužití se stává tichá, ale o to vytrvalejší válka.

Normalizační přesnost bez přehánění

Režisér Petr Schulhoff dokázal vystihnout atmosféru doby s chirurgickou přesností. Nepracuje s otevřenou kritikou ani velkými gesty, ale s drobnými detaily, které si divák snadno spojí s vlastním životem. Neustálé porovnávání, závist i snaha zachovat si tvář před okolím tvoří základní stavební kameny celého příběhu. Díky tomu film nepůsobí jako dobový relikt, ale jako nadčasová výpověď o lidském chování.

Kopecký jako soused, kterého nechcete

Jedním z hlavních tahounů snímku je bezpochyby Miloš Kopecký v roli Evžena Nováka. Postava sebevědomého muže, který si zakládá na společenském dojmu a rád se staví nad ostatní, působí místy až nepříjemně pravdivě. Právě tato autenticita dělá Kopeckého výkon tak silným. Divák se směje, ale zároveň cítí mírné mrazení, protože podobné typy lidí zná až příliš dobře.

Manželství bez iluzí

Herecký protipól tvoří Stella Zázvorková, která ztvárnila manželku s tichým nadhledem a rezignovanou moudrostí. Její projev nestojí na křiku ani dramatických scénách, ale na drobných gestech, ironických pohledech a mlčení, které často řekne víc než dlouhý monolog. Právě tato civilnost dodává filmu další rozměr a ukazuje manželství jako dlouhodobý boj drobných kompromisů a malých domácích vítězství.

Činžák jako tlakový hrnec

Prostor, ve kterém se děj odehrává, nehraje vedlejší roli. Naopak. Stísněný činžovní dům funguje jako uzavřený svět, kde není úniku před sousedskými spory. Lidé slyší jeden druhého přes zdi, vidí si do talíře a každý problém se okamžitě stává věcí veřejnou. Právě toto prostředí umocňuje napětí a dává vyniknout drobným konfliktům, které by jinde možná nikdy nepřerostly v otevřenou válku.

Směšná potřeba být důležitý

Výraznou stopu ve filmu zanechal také Luděk Sobota v roli Reného. Jeho postava zosobňuje touhu vypadat důležitě, chytře a úspěšně, i když realita je často úplně jiná. René si přikrášluje vlastní život, přidává si na vážnosti a s naprostou vážností pronáší věty, které jsou pro okolí spíš zdrojem pobavení. Právě tato kombinace trapnosti a upřímného nadšení dělá z jeho role jednu z nejzapamatovatelnějších.

Humor skrytý mezi řádky

Zajímavostí je, že původní scénář byl mnohem ostřejší. Některé dialogy ale musely projít úpravami, aby film bez problémů prošel schvalováním. Výsledkem je paradoxně jemnější a chytřejší humor, který nestaví na prvoplánových vtipech, ale na náznacích. Divák si spoustu věcí domýšlí sám a právě to dává komedii její sílu a dlouhou životnost.

Proč se k filmu pořád vracíme

Závěrečné vyznění snímku ukazuje, že se mění kulisy, domy i doba, ale lidská povaha zůstává stejná. Uražená ješitnost, radost z malé pomsty i potřeba srovnávat se se sousedem fungují dnes stejně jako před desítkami let. Zítra to roztočíme, drahoušku… tak nepůsobí jen jako zábavná komedie, ale i jako zrcadlo, ve kterém se mnozí diváci poznávají s lehkým smíchem a mírným pocitem studu.

Zdroj: Kinotip2.cz